13 C 317/2021-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 30.7.2021 po žalované domáhala zaplacení částky 2.430 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 13.3.2018 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytnout žalované úvěr ve výši 10.000 Kč a závazek žalované tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 8240 Kč vrátit v 60 týdenních splátkách po 304 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.11.2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnila, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradila na splátkách 7570 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovanou v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalované se dostalo plnění ve výši 10.000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinna poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazené částky, která byla věřitelem zúčtována toliko na jistinu. Žalované tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, § 142a) o.s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.