13 C 330/2020-25 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smluvní pokuty, kterou žalobkyně po žalované požadovala dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] uzavřené mezi účastníky dne [datum] a ukončené dne [datum]. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] na základě které žalobkyně zajišťovala žalované službu spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Touto smlouvou pronajala žalobkyně žalované technické zařízení – dva kusy [anonymizováno 5 slov] [spisová značka] a č. [spisová značka], dva kusy přístupových karet, které se žalovaná zavázala vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy; pro případ nesplnění této povinnosti sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za každý nevrácený st-top box, ve výši 1.500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. Smluvní vztah byl ukončen k [datum]. Žalovaná pronajaté zařízení ve sjednané lhůtě 10 dnů dle čl.4 zvláštních podmínek smlouvy, přes výzvu žalobkyně ze dne [datum], nevrátila, smluvní pokutu přes výzvu k zaplacení ve lhůtě do [datum] neuhradila. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tj. účastníci sjednali pro případ nevrácení pronajatého technického zařízení po ukončení smluvního vztahu smluvní pokutu, jak uvedeno shora, žalovaná tato zařízení nevrátila, žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč.