14 C 257/2021-70 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl z exekuce proti povinné [jméno] [příjmení] vedené soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] na základě pověření [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyloučen jeho spoluvlastnický podíl v rozsahu ½ na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. Dolní [obec], obec Chodov, okres [okres] s odůvodněním, že tato nemovitost je sice stále vedena v katastru nemovitostí jako SJM žalobce a povinné, avšak ve skutečnosti se v souladu se zákonnou fikcí dle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jedná o podílové spoluvlastnictví s podíly v rozsahu 1/2, neboť manželství bylo pravomocně rozvedeno k datu 21. 2. 2003) a do uplynutí tří let od rozvodu nedošlo k vypořádání zaniklého SJM. 2. Žalovaná s žalobou souhlasila, nicméně uvedla, že katastr nemovitostí je ovládán zásadou materiální publicity a zásadou intabulační, tudíž soudní exekutor postupoval zcela v souladu s právem a soudnímu exekutorovi ani žalované nelze klást za vinu nutnost podání žaloby. 3. Mezi účastníky bylo nesporné: Na základě pověření vydaného [název soudu] dne 14. 1. 2014, sp. zn. [spisová značka] vede soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení], sídlem [exekutorský úřad], [ulice a číslo], exekuci proti povinné [jméno] [příjmení], narozené 16. 1. 1964, bytem [adresa], [obec], pro vymožení pohledávky oprávněné – žalované dle rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V rámci exekučního řízení byla dražební vyhláškou ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] nařízena na [datum rozhodnutí] dražba nemovitosti – pozemku [parcelní číslo] o výměře 853 m2 v katastrálním území Dolní Chodov, obec Chodov, okres [okres], zapsaného na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Karlovarský kraj, Katastrální pracoviště Sokolov (dále jen„ předmětný pozemek“), který byl v katastru nemovitostí evidován jako součást SJM žalobce a povinné. Žalobce a povinná byli manžely od 10. 9. 1983 do 13. 2. 2003, přičemž jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (právní moc [datum rozhodnutí]). Po rozvodu manželství žalobce a povinné nedošlo k uzavření dohody o vypořádání SJM, ani nebylo SJM vypořádáno soudním rozhodnutím. Dne 26. 8. 2021 zahájil žalobce u katastrálního úřadu ohledně předmětného pozemku vkladové řízení, a to na základě jednostranného prohlášení podle § 68 odst. 1 vyhlášky č. 357/2013 Sb., katastrální vyhlášky, že po zániku manželství žalobce a povinné došlo po uplynutí tří let od rozvodu manželství k zániku SJM a vzniku podílového spoluvlastnictví bývalých manželů, vkladové řízení bylo vedeno pod sp. zn. V [číslo] 2021 [číslo]. Dne 24. 9. 2021 byl s právními účinky k 26. 8. 2021 proveden vklad ohledně předmětného pozemku tak, že předmětný pozemek je ve spoluvlastnictví žalobce a povinné se spoluvlastnickým podílem pro každého v rozsahu ½. Pohledávka, která je vymáhána v exekučním řízení, je výlučnou pohledávkou povinné, vzniklou až po zániku manželství. Předmětný pozemek je nadále v plném rozsahu zatížen exekutorským zástavním právem zřízený právním předpisem soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení]. 4. Tyto skutečnosti byly ostatně zjištěny i z provedených důkazů, a to z výpisů z katastru nemovitostí, vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci sp. zn. V [číslo] 2021 [číslo], dražební vyhlášky vydané soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], žádosti žalobce adresované [název soudu] dne 16. 8. 2021, potvrzením [název soudu] ze dne 23. 8. 2021, prohlášením o zániku SJM a vzniku podílového spoluvlastnictví ze dne 25. 8. 2021. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 267 odst. 1 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. 6. Podle ust. § 123 občanského zákoníku je vlastník v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví držet, užívat, požívat jeho plody a užitky a nakládat s ním. 7. Podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. nedošlo-li do tří let od zániku společného jmění manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrhu na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci ze společného jmění manželů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manželům společných. 8. V daném případě se žalobce domáhal vyloučení spoluvlastnického podílu na nemovitosti v rozsahu ½ z exekuce povinné s odůvodněním, že v rámci exekuce byla postižena celá nemovitost, ačkoli povinné náleží spoluvlastnický podíl na předmětné nemovitosti pouze v rozsahu ½, spoluvlastnický podíl v rozsahu další ½ náleží žalobci. Z nesporných tvrzení žalobce a z provedených důkazů vyplynulo, že žalobce a povinná jsou bývalými manžely, kteří měli předmětnou nemovitost ve společném jmění manželů a jejichž manželství bylo k datu 21. 2. 2003 pravomocně rozvedeno. Jelikož do tří let od zániku manželství rozvodem nedošlo k vypořádání SJM žalobce a povinné dohodou ani rozhodnutím soudu, nastala ve smyslu ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. zákonná fikce, že se předmětná nemovitost stala jejich podílovým spoluvlastnictvím a že jsou jejich podíly stejné. Pokud tedy bylo v roce 2014 zahájeno exekuční řízení pro vymožení výlučné pohledávky povinné, která vznikla až po rozvodu manželství, a pokud v rámci exekuce byla postižena celá předmětná nemovitost tím, že na ní bylo zřízeno exekutorské zástavní právo a že byla nařízená její dražba, došlo k neoprávněnému zásahu do vlastnického práva žalobce. Soud proto v souladu s ust. § 267 o. s. ř. žalobě vyhověl a rozhodl o vyloučení spoluvlastnického podílu žalobce k předmětné nemovitosti z exekuce vedené proti povinné. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce byl sice v daném případě v řízení plně úspěšný, soud má však za to, že přiznání nákladů by bylo v rozporu s obecnou zásadou spravedlnosti. Je třeba přihlédnout zejména k tomu, že řízení o vylučovací žalobě je důsledkem mnohaleté pasivity žalobce a povinné, kteří od roku 2006 do roku 2021 neuvedli do souladu údaje týkající se předmětné nemovitosti evidované v katastru nemovitostí. Samotná exekuce je vedena od roku 2014, žalobci muselo být minimálně doručeno již v roce 2014 usnesení o zřízení exekutorského zástavního práva na předmětné nemovitosti, později musel obdržet i exekuční příkaz o nařízení prodeje předmětné nemovitosti, avšak až do vydání dražební vyhlášky své vlastnické právo nebránil, soudního exekutora ani oprávněnou na chybný údaj v katastru nemovitostí neupozornil, nevyvinul žádnou snahu o jeho napravení. Soudnímu exekutorovi tak nelze klást k tíži, že exekučně byla postižena i část předmětné nemovitosti přesahující spoluvlastnický podíl povinné, a již vůbec to nelze klást k tíži samotné oprávněné – žalované, která po obdržení všech relevantních informací nutných pro právní posouzení věci nárok žalobce nikterak nezpochybňovala.