14 C 352/2020-65 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 294.329,81 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze Smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru registrační [číslo] uzavřené dne 20. 2. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. 4. Protože se žalovaný ve věci nevyjádřil, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní. Zjištění učiněná z listin předložených žalobkyní pokládá soud za skutkový závěr ve věci samé, jelikož si tato dílčí skutková zjištění neodporují: Smlouvou o poskytnutí hypotečního úvěru registrační [číslo] (dále o o poskytnutí jen„ Smlouva“) ze dne 20. 2. 2017 s plátkovým plánem úvěru má soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr na nákup nemovitosti ve výši 335.000 Kč a žalovaný se jej zavázal vrátit včetně smluvního úroku ve formě anuitních splátek do 15 let od první splátky po dočerpání úvěru. Úrok byl sjednán v sazbě 2,49 % ročně na období od 15. 10. 2019. Nedílnou součástí Smlouvy byly Obchodní podmínky, Sazebník a Oznámení ke Smlouvě ze dne 13. 3. 2017 a 2. 10. 2019. Pro případ porušení povinností žalovaného ze smlouvy bylo v článku IX. smlouvy sjednáno oprávnění žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnit, a to po marném uplynutí dodatečně poskytnuté lhůty k plnění. Příkazem k čerpání úvěru ze dne 23. 2. 2017, oznámením o dočerpání úvěru a výpisem z běžného účtu žalovaného má soud za prokázané, že žalovaný vyčerpal úvěr dne 13. 3. 2017. Oznámeními o změně výše splátky má soud za prokázané, že úroková sazba v období od 16. 10. 2019 do 6. 10. 202 činila 5,49 % ročně a v období od 7. 10. 2020 2,49 % ročně. Výpisem z účtu pro splácení, obratovou historií úvěru a souhrnným přehledem dlužných splátek má soud za prokázané, že žalovaný neuhradil splátku splatnou ke dni 20. 2. 2020. Výzvami ze dne 25. 11. 2019, 28. 1. 2020 a 25. 2. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Dopisem ze dne 7. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému jednorázovému splacení dluhu ve lhůtě do 6. 11. 2020. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovaného o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby. Stavem pohledávky k 10. 11. 2020 má soud za prokázané, že výše splatného dluhu ke dni 00. 11. 2020 včetně činila celkem 294.329,81 Kč, z toho na jistině 281.476,24 Kč, na úroku 11.126,89 Kč, na úroku z prodlení 1.127,68 Kč a na poplatcích 599 Kč. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle ust. § 2001 občanského zákoníku lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 8. Mezi žalobkyní a žalovanými byla uzavřena smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 335.000 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve splátkách v dohodnuté době včetně úroku a poplatků. Žalobkyně svou povinnost vyplývající z uzavřené smlouvy splnila a žalovanému finanční prostředky vyplatila, žalovaný však svou povinnost řádně splácet porušil a dostal se v únoru 2020 do prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně využila svého oprávnění dle článku IX. smlouvy ve spojení s ust. § 2001 občanského zákoníku a úvěr zesplatnila. S ohledem na uvedené má soud nárok žalobkyně za oprávněný a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroků a úroků z prodlení požadovaných dle ust. § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po zesplatnění úvěru. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.317 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 14.717 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.