16 C 224/2021-77 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku se řídí ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 794 Kč jako náhrady škody s odůvodněním, že 16. 12. 2020 při odchodu od zdejšího soudu našel na automobilu, který použil k jízdě z [obec] do [obec], výzvu, aby se do 15 dnů dostavil k projednání přestupku na Městskou policii [obec]. Žalobce se tedy 22. 12. 2020 v 8:50 hodin dostavil do úřadovny Městské policie [obec], ale službu konající příslušník s ním odmítl projednat zmíněnou záležitost s odůvodněním, že nejsou úřední hodiny. Následně po několika zbytečných úředních úkonech byl po čtyřech měsících opět předvolán do úřadovny žalovaného a dne 14. 4. 2021 požadovanou platbu v hotovosti uhradil. Vyčíslenou náhradu požaduje za marnou jízdu na trase [obec] – [obec], ale tato žádost mu byla žalovaným zamítnuta. Dále argumentoval tím, že škoda může být způsobena i pasivním přístupem k řešení věci. Při ústním jednání dne 6. 10. 2021 vzal žalobce částečně žalobu zpět co do částky 64 Kč. V tomto rozsahu zdejší soud usnesením z téhož dne řízení pravomocně zastavil. Žalovaný uvedl, že se žalobou nesouhlasí, když žalovaný neporušil žádnou svou právní povinnost a tedy nezapříčinil vznik škody. Odkázal v této souvislosti na usnesení vlády České republiky z 20. 11. 2020 o přijetí krizového opatření a z 10. 12. 2020 o změně krizových opatření. Z výzvy pro nepřítomného pachatele přestupku spáchaného stáním motorového vozidla ze dne 16. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce se použitým vozidlem v období od 11:05 do 11:15 hodin dopustil přestupku tím, že parkoval bez parkovacího poplatku. Zároveň byl vyzván, aby se do 15 dnů dostavil k projednání přestupku na Městskou policii v [obec]. Z usnesení vlády České republiky z 20. 11. 2020 soud mimo jiné zjistil, že s účinností od 23. 11. 2020 do 12. 12. 2020 se orgánům veřejné moci a správním orgánům ukládá omezení osobního kontaktu s adresáty veřejné správy a dalšími externími osobami a dále mimo jiné omezení rozsahu úředních hodin na dva dny v týdnu v rozsahu pěti hodin v daném dni. Usnesením vlády České republiky ze dne 10. 12. 2020 byla změněna doba účinnosti citovaného usnesení, a to do 23. 12. 2020. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné okolnosti podstatné pro závěr o skutkovém stavu jako podkladu právnímu hodnocení věci. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalobce se dne 16. 12. 2020 dopustil v [obec] přestupku tím, že parkoval bez parkovacího poplatku. Požadovanou platbu pak uhradil 14. 4. 2021, když v mezidobí se dostavil do [obec] do úřadovny městské policie, avšak přestupek s ním nebyl projednán v důsledku omezení úředních hodin v rámci citovaných usnesení vlády České republiky. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Na základě všech provedených důkazů, které soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba nemůže obstát, když žalovaný svým jednáním neporušil žádnou zákonnou povinnost. Soudu tedy nezbylo, než žalobu zamítnout. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný měl ve věci plný úspěch. Soud mu tedy přiznal náhradu nákladů řízení za 5 paušálů po 100 Kč podle vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, a to za tři vyjádření ve věci a dvě účasti u jednání soudu, tedy v celkové výši 500 Kč.