16 C 24/2016-403 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vyslovil neúčinnost právních úkonů ve výroku uvedených s odůvodněním, že žalobce vedl u [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě žalobu proti [anonymizována dvě slova] a proti žalované o zaplacení částky 700.000 USD s příslušenstvím. Rozsudkem jmenovaného soudu z 27. 8. 2014 byl nárok žalobce přiznán proti [anonymizována dvě slova] a proti žalované byl nárok zamítnut s odůvodněním, že nebylo prokázáno, že by žalovaná byla manželkou žalovaného. Vzhledem k částečné úhradě dluhu [anonymizována dvě slova] byl soudem přiznán nárok na pohledávku 582.183 USD, 10.000 RUB jako příslušenství a 60.200 RUB jako náklady na vrácení správního poplatku. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Moskevského městského soudu z 14. 1. 2015. Podle žalobce s odkazem na zák. č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mají rozhodnutí soudu cizího státu v České republice účinnost, jestliže nabyla právní moci a byla uznána českými orgány veřejné moci. Toto uznání se nevyslovuje zvláštním výrokem, rozhodnutí cizího orgánu je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu. Současná pohledávka žalobce za panem [příjmení] [jméno] činí 582.183 USD s příslušenstvím. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaná spolu s [anonymizována dvě slova] sdílí společnou domácnost. Dne 28. 5. 2008 jmenovaní založili [právnická osoba] Invest Co. s.r.o., sídlem [adresa žalované], a to každý s podílem ve výši 50 % základního kapitálu. Jmenovaná společnost pak dne 18. 8. 2008 koupila nemovitosti ve výroku uvedené. Po vydání rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě dne 27. 8. 2014, jehož byli účastníky jak žalovaná, tak pan [příjmení] [jméno], začali tito činit kroky k převodu popsaného majetku z dosahu žalobce a dopustili se tedy právních jednání, která zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky. Dne 10. 9. 2014 [anonymizována dvě slova] převedl na žalovanou svůj 50% podíl na základním kapitálu v [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. Tyto osoby tedy jednaly s úmyslem skrýt majetek před žalobcem jako věřitelem. Následně pak [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. vlastněná žalovanou, ale zastoupená jednatelem [anonymizována dvě slova], uzavřela formou notářského zápisu kupní smlouvu dne 18. 11. 2015 se žalovanou na předmětné nemovitosti. Návrh na vklad vlastnického práva byl podán 21. 12. 2015. Opět se tímto úkonem žalovaná a [anonymizována dvě slova] dopustili zkracujících právních jednání na úkor věřitele [celé jméno žalobce]. 2. Žalovaná uvedla, že se žalobou nesouhlasí. Rozhodnutí [anonymizováno] obvodního soudu v [anonymizováno] a [anonymizováno] městského soudu výše citovaná podle žalované však nenabyla právní moci a vykonatelnosti. Žalovaná odkazuje také na zákon o mezinárodním právu soukromém, a to v tom směru, že exekuci lze vést podle cizího rozhodnutí, pouze pokud bylo rozhodnuto o jeho uznání. Žalobcem označená zkracující jednání žalované a [anonymizována dvě slova] však nenaplňují podmínku § 589 občanského zákoníku, neboť pohledávka žalobce se mohla stát vykonatelnou ne dříve, než po vydání rozsudku odvolacího soudu, tedy po 14. 1. 2015 Ani převod vlastnického práva k nemovitosti provedený v listopadu 2015 nelze označit za právně neúčinné jednání vůči žalobci, neboť kupní smlouvu neuzavíral [anonymizována dvě slova], ale [právnická osoba] Invest Co. s.r.o. Pokud se týká tvrzení žalobce o soužití [anonymizována dvě slova] a žalované, pak žalovaná uvádí, že nejsou manželé, ani partneři a žádnou společnou domácnost nevedou. Je pravdou, že z jejich předchozího vztahu, který skončil na začátku roku 2010, se narodily dvě děti, ale ty žijí společně s matkou, a to v Rusku, kde také chodí do školy. Od roku 2010 má žalovaná nového partnera. Do České republiky přijíždí pouze občas za účelem vyřízení obchodních, případně osobních, záležitostí. Pan [anonymizováno] žalované pouze v roce 2014 nabídl k odkoupení jeho podíl ve jmenované společnosti, protože potřeboval peníze a žalovaná tedy s jeho nabídkou souhlasila. Za podíl ve společnosti pak panu [příjmení] zaplatila 4 mil. Kč. Dále odkázala na to, že v rozsudcích, které předložil žalobce, je uvedeno, že žalovaná nenese žádnou odpovědnost za závazky pana [příjmení], neboť není s ním v žádném příbuzenském, ani podobném vztahu. Žalovaná se tedy spolu s [anonymizována dvě slova] nedopustila žádného právního jednání, které by zkracovalo pohledávku žalobce. 3. Usnesením zdejšího soudu z 24. 7. 2017 byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení do doby rozhodnutí vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 19 C 56/2016, kdy předmětem tohoto řízení je úhrada nákladů právního zastoupení žalobce a dále i otázka platnosti plné moci udělené žalobcem zmocněnci. Soud neshledal žádný důvod k přerušení řízení ve smyslu § 109 odst. 2 o.s.ř. 4. O odvolání žalobce proti tomuto usnesení rozhodoval Krajský soud v Plzni, a to usnesením z 10. 11. 2017, a to tak, že odvolání odmítnul, když proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení, není odvolání přípustné. Toto usnesení nabylo právní moci 23. 12. 2017. 5. Zdejší soud pak usnesením z 14. 3. 2018 přerušil řízení do právní moci rozhodnutí vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 48 EXE 254/2018. Toto přerušení navrhl žalobce do doby přijetí pravomocného rozhodnutí o prohlášení rozsudku vydaného [anonymizováno] obvodním soudem v Moskvě dne 27. 8. 2014 ve znění opravného usnesení z 23. 9. 2014 a usnesení odvolacího soudu z 14. 2. 2015 vydaného v Ruské federaci za vykonatelné na území České republiky. Toto usnesení nabylo právní moci 4. 4. 2018. 6. Podáním z 6. 12. 2018 navrhla žalovaná pokračování v řízení s tím, že 18. 5. 2018 vydal zdejší soud v citované exekuční věci pokyn pro soudního exekutora k zamítnutí návrhu oprávněného na pověření soudního exekutora a nařízení exekuce. Důvodem je skutečnost, že oprávněný nemá bydliště na území České republiky, a proto nemůže podat návrh na výkon rozhodnutí způsobem podle čl. 55 odst. 1 věta třetí smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních tak, jak to oprávněný učinil, tedy že návrh podal přímo u soudu smluvní strany, respektive soudního exekutora smluvní strany, kde má být výkon rozhodnutí proveden. Usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 3, sídlem [adresa], tedy žalobce, zamítnut. 7. Zdejší soud tedy usnesením z 12. 12. 2018 vyslovil, že v přerušeném řízení se pokračuje. Toto usnesení nabylo právní moci 14. 12. 2018. 8. Při prvním ústním jednání ve věci dne 16. 9. 2020 učinili účastníci nesporným vydání rozsudku [anonymizováno] obvodního soudu v Moskvě z 27. 8. 2014 a rozhodnutí odvolacího soudu z 14. 1. 2015. V této souvislosti žalobce konstatoval, že zmíněná rozhodnutí nabyla právní moci, k čemuž dodá tak zvaný výkonný list. Spornou zůstala mezi účastníky otázka společného soužití žalované s [anonymizována dvě slova], dále zda je možné citovaná rozhodnutí soudu uznat na území České republiky, dále zda je možné u českého soudu se domáhat nároku podle ruského rozhodnutí, pokud je proti [anonymizována dvě slova] pravomocně skončeno v Rusku insolvenční řízení, ve kterém byla zmíněna pohledávka žalobce a soud nárok uzavřel, že nároku se nelze domáhat v důsledku skončení insolvenčního řízení, dále byla spornou otázka vykonatelnosti pohledávky žalobce a dále otázka, zda žalovaná věděla, že pan [příjmení] činí kroky za účelem poškození věřitele, tedy žalobce. 9. Poté žalovaná poukázala na již citované usnesení soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 5. 2018 o zamítnutí exekučního návrhu oprávněného, tedy žalobce, a na usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým bylo k odvolání oprávněného, tedy žalobce, rozhodnutí soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení] potvrzeno. Z toho tedy podle žalované vyplývá, že rozhodnutí, na základě kterého se žalobce v tomto řízení domáhá svého nároku, nebylo dosud na území České republiky uznáno za vykonatelné, což je otázka zcela zásadní, neboť představuje jednu ze základních podmínek, kterou musí žalobce splnit, aby mohl úspěšně svůj nárok před soudem uplatnit. Dále žalovaná poukázala na rozhodnutí arbitrážního soudu města Moskvy ze dne 13. 3. 2018, kterým byl [anonymizována dvě slova] uznán insolventním. Soud mimo jiné rozhodl také, že nároky věřitelů neuspokojené z důvodu nedostatečnosti majetku občana jsou považovány za umořené. Z toho tedy žalovaná vyvozuje, že se žalobce nemůže domáhat vyslovení neúčinnosti právního jednání, a to z důvodu absence vymahatelné pohledávky na straně žalobce. 10. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] soud zjistil, že se žalovanou žili společně od roku 1999, mají spolu dvě děti ve věku 20 let a 12 let, které v současné době žijí s matkou. Soužití ukončili začátkem roku 2010 a od té doby žijí odděleně, každý z nich má svoji domácnost, nemají žádný společný majetek. Každý z nich už má svého n