16 C 363/2020-33 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru dne 10. 6. 2015, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 3.100 Kč, který měl být splacen do 11. 7. 2015. Žalovaná však úvěr čerpala, ale nevrátila. Žalobkyně požaduje kromě jistiny ve výši 3.100 Kč i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 769 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 14. 8. 2019. Oba účastníci na základě výzvy soudu projevili souhlas s tím, aby soud rozhodoval bez nařízení jednání. Soud rozhodl ve věci rozsudkem ve smyslu § 115a o. s. ř., podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Při rozhodování ve věci vycházel soud ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. Z těchto důkazů soud po skutkové stránce zjistil, že dne 10. 6. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl poskytnut žalované úvěr ve výši 3.100 Kč. Žalovaná tuto částku nezaplatila, i když byla opakovaně upomínána. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 14. 8. 2019. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 občanského zákoníku, k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřená spotřebitelská smlouva o úvěru podle ust. § [číslo] shora citovaného. Smlouva o úvěru tedy musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi Ústavního soudu. Z ujednání ve smlouvě o úvěru je zřejmé, že tato ujednání představují značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Nastavení práv a povinností účastníků smlouvy je natolik nevyvážené, že smlouva jako celek ve smyslu citovaných ustanovení neobstojí. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu z 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Soud proto považuje předmětnou smlouvu o úvěru za neplatnou, takže žalobkyně má právo pouze na vrácení poskytnuté částky s příslušenstvím. Zákonný úrok z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 ve spojení s nařízením vlády ČR č. 351/2013 Sb., a to od 2. 7. 2015. O nákladech řízení pak rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 58 % Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, 3 úkony právní pomoci po 200 Kč, tedy 600 Kč podle § 14b) vyhl. č. 177/96 Sb. v platném znění, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč podle téže vyhlášky, DPH ve výši 189 Kč, tedy celkem 2.089 Kč a z toho 58 % představuje částku ve výši 1.212 Kč. Povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek je odůvodněna pol. [číslo] sazebníku poplatků zákona o soudních poplatcích v platném znění.