17 C 185/2020-29 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zrušení vyživovací povinnosti s účinností od 1. 11. 2020. Uvedl, že žalobce je otcem žalovaného a že se dozvěděl, že žalovaný (jeho zletilý syn) nedokončil studium, v rámci kterého se připravoval na své budoucí povolání. Od začátku měsíce listopadu 2020 žalovaný nastoupil do zaměstnání na plný úvazek a od tohoto měsíce mu bude náležet mzda. 2. Žalovaný souhlasil se zrušením vyživovací povinnosti. Uváděl, že žalovaný poskytl prostřednictvím matky informace o tom, že v listopadu 2020 nastupuje žalovaný do práce a že od prosince 2020 nemusí žalobce platit výživné. Matka žalovanému přispívá na cesty do práce, živí ho a finančně ho podporuje. Žalovaný je sice zaměstnán od 2. 11. 2020, první výplatu dostane až v měsíci prosinci 2020. Žalovaný dále poukazoval na to, že ani výživné za měsíc říjen ve výši 4.500 Kč, ani dlužné výživné ve výši 1.000 Kč nebylo žalovanému uhrazeno. 3. Mezi účastníky bylo nesporné, že rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech z 16. 10. 2019, č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce platit na výživu žalovaného částky 4.500 Kč měsíčně s účinností od 1. 6. 2019. 4. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný ukončil nejpozději k 15. 9. 2020 přípravu na budoucí povolání, od 15. 9. 2020 do 1. 11. 2020 byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, nepožádal o podporu v nezaměstnanosti (na tu by neměl nárok); žalovaný nepobíral sociální dávky. 5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný nastoupil od 2. 11. 2020 do práce na základě pracovní smlouvy z 2. 11. 2020, první výplatní termín nastal v prosinci 2020. 6. Z dopisu ze dne 1. 10. 2020 soud zjistil, že zástupce žalobce kontaktoval žalovaného s žádostí o poskytnutí informací v souvislosti s povinností otce platit výživné podle soudního rozhodnutí. Žalobce žádal poskytnutí informace, zda žalovaný je studentem řádného vysokoškolského studia, nebo zda v současné době pracuje event. jak je zajištěna výživa žalovaného a uspokojování jeho životních potřeb. Z e-mailu z 28. 10. 2020 soud zjistil, že žalovaný reagoval na dopis zástupce žalobce tak, že žalobce nesplnil svou vyživovací povinnost za měsíc říjen 2020, nesplatil ani dlužné výživné. Žalovaný sice již nemá status studenta, je ale evidován na Úřadu práce, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Protože žalovaný nemá žádný příjem, není schopen sám se živit. Žalovaný bydlí u své matky, která ho finančně a hmotně podporuje. Z potvrzení Úřadu práce České republiky z 12. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl v evidence uchazečů o zaměstnání od 15. 9. 2020 do 1. 11. 2020, o podporu v nezaměstnanosti nepožádal. Podpora při rekvalifikaci mu nebyla poskytována. Z pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2020 soud zjistil, že žalovaný, jako zaměstnanec a THUS [číslo] a.s., jako zaměstnavatel, uzavřeli smlouvu pracovní s nástupem do práce 2. 11. 2020 na dobu určitou, do 30. 6. 2021, se zkušební dobou tři měsíce s místem výkonu práce v [obec] a se sjednaným druhem práce – tiskař. 7. Ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp.zn. 21 Nc 7435/2019 soud zjistil, že žalobci byla soudem stanovena vyživovací povinnost vůči žalovanému, a to naposledy na částku 4.500 Kč měsíčně. 8. Uvedené nesporné skutečnosti, které byly potvrzovány zjištěními z listin, soud převzal za svůj skutkový závěr ve věci. 9. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 910 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 923 odst. 1 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 11. Zákon váže vyživovací povinnost na dobu, po kterou se dítě (lhostejno, zda zletilé či nezletilé), není schopno samo se živit. Uvedená kategorie„ schopnosti“ je chápána v soudní praxi jako objektivní. Jsou-li splněny podmínky pro to, aby dítě (potomek) mohlo být zaměstnáno, tedy ukončilo-li přípravu na budoucí povolání (a právě od tohoto okamžiku), je z hlediska zákona - § 911 o.z. - schopno samo se živit. 12. Jak je zřejmé ze soudcí judikatury, např. nálezu Ústavního soudu z 30. 9. 2014, sp.zn. II. ÚS 2121/14 u zletilého dítěte se předpokládá, že bude vyvíjet přiměřené úsilí směřující k tomu, aby se uživilo samo. Objektivní charakter podmínky trvání vyživovací povinnosti podle § 911 o.z. lze dovodit i z dalších soudních rozhodnutí, např. rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 z 14. 4. 2014, sp.zn. 29 C 22/2013, rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově z 2. 7. 2014, sp. zn. 9 C 45/2014, rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově z 14. 1. 2019 sp.zn. 15 C 289/2018. 13. Je pochopitelné, že žalovaný nemá za dobu od 1. 11. do 30. 11. 2020 příjem ze svého zaměstnání, protože se mzda platí pozadu, v následujícím měsíci. Žalovaný má nepochybně právo na pomoc podle zákona o pomoci v hmotné nouzi [číslo] Sb., pokud některý z rodičů žalovanému nepomůže překlenout dobu od zahájení pracovní činnosti do první výplaty. Ostatně není vyloučeno ani to, aby zaměstnavatel dal žalovanému jako zaměstnanci zálohu na budoucí mzdu. 14. Soud se ztotožňuje z hlediska nabytí schopnosti sám se živit od ukončení studia se stanoviskem žalobce, tedy v zásadě již od formálního ukončení studia, které předcházelo datu evidence u Úřadu práce, byla dána schopnost žalovaného sám se živit. Není přitom podstatné, že žalovaný nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti, pokud by mu mohl vzniknout nárok na jiné dávky., které by saturovaly jeho životní potřeby po dobu, pokud si neobstará práci. 15. Soud zdůrazňuje, že účastníci se nepřeli o to, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému skončila, ale pouze o datum, od kterého lze vyživovací povinnost zrušit. Soud přitom nebyl oprávněn překročit návrh (§ 153 odst. 2 z. č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), vycházel tedy z návrhu žalobce s tím, že vyživovací povinnost se zrušuje od 1. 11. 2020 s tím, že k tomuto datu nepochybně byl žalovaný schopen sám se živit. 16. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. vzniklo žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se tohoto svého práva vzdal. Bylo tak rozhodnuto, že se žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.