17 C 90/2020-218 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru daného dopisem žalované ze dne 26. 5. 2020, doručeným žalované dne 27. 5. 2020. Žalobkyně pracovala jako prodavačka v butiku podle pracovní smlouvy z 2. 5. 2018 od 7. 5. 2017 za sjednanou mzdu ve výši 14.900 Kč měsíčně (na adrese [adresa]). V souvislosti s pandemií žalovaná omezila provoz butiku, pro veřejnost provozovnu uzavřela. Žalobkyně dostávala pokyny, kdy se do provozovny dostavit, SMS zprávami. Od 16. 3. 2020 měla žalobkyně do provozovny přístup jen se souhlasem žalované, protože jednatelce žalované musela vrátit klíče; současně si měla žalobkyně z provozovny odnést své věci. Jednatelka žalované měla na skončení pracovního poměru žalobkyní zájem, vyvíjela nátlak, aby žalobkyně ukončila pracovní poměr a aby souhlasila se snížením mzdy; žalobkyně to odmítla. Žalovaná dala žalobkyni výpověď dopisem z 24. 3. 2020 dle § 52 písm. c) z. č. 262/2006 Sb. (dále jen „zákoníku práce“); pracovní poměr měl skončit k 31. 5. 2020. Žalobkyně docházela do provozovny podle pokynů jednatel žalované i v dubnu 2020, naposledy 30. 4. 2020. Uvedený den žalobkyně neobdržela informaci, jak to bude s prací v měsíci květnu 2020 (jednatel žalované uvedla, že se ozve), a proto žalobkyně jednatelce žalované dne 30. 4. 2020 uvedla, že v práci na svátky žalobkyně nebude (aniž by to byla pravda). V měsíci květnu 2020 žalobkyně nebyla jednatel žalované kontaktována. Žalobkyni nebyla vyplacena mzda za měsíc březen 2020; uhrazena byla až po výzvě zástupce žalobkyně 14. 5. 2020; zástupce žalované žádal zástupce žalobkyně o sjednání ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované, pravděpodobně s ohledem na snahu vyhnout se placení odstupného. Dopisem ze dne 26. 5. 2020 žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr žalobkyně z důvodu a) absence v práci v květnu 2020, b) vulgární chování žalobkyně k jednatelce žalované. Žalobkyně uvedené důvody odmítla a odkázala na své písemné oznámení s nesouhlasem s okamžitým zrušením pracovního poměru (dopisem z 28. 5. 2020). I v případě neoprávněné nepřítomnosti žalobkyně v práci měla být primárně žalobkyni nařízena dovolená, která nebyla žalobkyní čerpána do skončení pracovního poměru. 2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Žalovaná měla výhrady proti práci žalobkyni a vycházela z toho, že by mohla proti žalobkyni uplatňovat své peněžité nároky (pramenící právě z výkonu práce žalobkyně). Není pravda, že by žalovaná omezila provoz butiku v souvislosti s pandemií, pouze respektovala omezení provozu obchodů podle nařízení vlády. Žalobkyně se chovala vůči jednatelce urážlivě, což je zřejmé též z písemného prohlášení [jméno] [příjmení]. Od 27. 4. 2020 byly splněny podmínky pro obnovení provozu obchodu; to žalobkyně musela vědět, protože se jeho provozu 27. 4., 29. 4. a 30. 4. 2020 účastnila. Žalovaná měla povinnost v květnu 2020 na pracoviště docházet a svou absencí porušila své povinnosti z pracovního poměru zvlášť hrubým způsobem. 3. Mezi účastníky bylo nesporné (jako právně významná skutečnost 1/), že žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaná jako zaměstnavatel uzavřeli dne 2. 5. 2018 pracovní smlouvu (č.l. 6) na dobu neurčitou na pracovní pozici prodavačky s místem výkonu práce [obec] a dnem nástupu do práce 7. 5. 2018. Uvedená skutečnost je potvrzována listinou – pracovní smlouvou; pracovní poměr byl sjednán pro výkon práce po dobu 40 hodin týdně. 4. Mezi účastníky bylo nesporné (jako právně významná skutečnost 2/), že žalovaná jako zaměstnavatel dala žalobkyni jako zaměstnanci výpověď z uvedeného pracovního poměru dopisem z 24. 3. 2020, který byl doručen žalobkyni do konce měsíce března 2020 z důvodu nadbytečnosti dle § 52 písm. c) zákoníku práce (listina je založena č.l. 4). 5. Mezi účastníky bylo nesporné (jako právně významná skutečnost 3/), že žalovaná žalobkyni dlužila mzdu za měsíc březen 2020, která byla splatná k 15. 4. 2020, žalovaná žalobkyni dlužnou mzdu uhradila po výzvě žalobkyně z 5. 5. 2020 (č.l. 5), žalovaná reagovala na výzvu žalobkyně dopisem z 8. 5. 2020 (č.l. 8), (v uvedeném dopise navrhovala dohodu o skončení pracovního poměru; absence žalobkyně v práci nebyla uplatňována). 6. Mezi účastníky bylo nesporné (právně významná skutečnost 4/), že žalovaná vůči žalobkyni dopisem z 26. 5. 2020 uplatnila právo na okamžité zrušení pracovního poměru pro absence žalobkyně na pracovišti od 1. 5. 2020 do 26. 5. 2020 a pro křik a urážení jednatel žalované ve dnech 27. 4., 29. 4. a 30. 4. 2020. Okamžité zrušení bylo žalobkyni doručeno 27. 5. 2020. 7. Mezi účastníky bylo sporné (právně významná skutečnost 5/), že žalobkyně oznámila jednatelce žalované 30. 4. 2020, že v [obec] do 11. 5. 2020 nebude přítomna. Mezi účastníky byl sporný obsah a kontext rozhovoru žalobkyně a jednatel žalované dne 30. 4. 2020 po ukončení inventury. Mezi účastníky bylo sporné (právně významná skutečnost 8/), že dne 30. 4. 2020 jednatel žalované žalobkyni sdělila, že se jí ozve, až bude potřebovat, aby žalobkyně přišla do práce. Mezi účastníky nebylo ale sporu o tom, že od 1. 5. 2020 do 26. 5. 2020 k osobní, telefonické ani písemné komunikaci mezi účastníky nedošlo, pokud jde o přítomnost či nepřítomnost žalobkyně na pracovišti. Žalobkyně a žalovaná označily k spornému průběhu komunikace mezi účastníky 30. 4. 2020 provedení výslechu žalobkyně, jednatel žalované a svědkyně [jméno] [příjmení]. Uvedené sporné skutečnosti se též týkalo prohlášení [jméno] [příjmení] z 25. 5. 2020 (č.l. 20). K uvedeným sporným skutečnostem byly účastníky označeny záznamy SMS komunikace mezi účastníky v období únor až duben 2020 (č.l. 32 a násl, č.l. 86 a násl.); žalobkyně doplnila obsah komunikace před 15. 3. 2020. 8. Žalobkyně nepopírala, že o její nepřítomnosti po dobu květnových svátků byla dne 30. 4. 2020 (po skončení inventury) řeč (žalobkyně uvedený rozhovor vyvolala). V řízení nebylo prokázáno, že by v rozhovoru mezi žalobkyní a jednatel žalované bylo zmíněno konkrétní období nepřítomnosti (uvedený údaj, do 11. 5. 2020, zmínila pouze jednatel žalované a dále byl uveden v prohlášení z 25. 5. 2020, aniž by to bylo potvrzeno výpovědí svědkyně [příjmení], která ostatně komunikaci žalobkyně a jednatel žalované po inventuře přítomna nebyla). V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně opakovaně odmítla přijít do práce v květnu 2020, jak uvedla svědkyně [příjmení] (ostatně podle svědkyně měla údajně odmítnout přijít i na první den inventury, aniž by to jednatel potvrdila). Uvedenou skutečnost nepotvrdila ani jednatel žalované, která měla být adresátem tohoto prohlášení žalobkyně (ta potvrdila jen prohlášení žalobkyně o své nepřítomnosti do 11. 5. 2020 v době, kdy již u rozhovoru svědkyně [příjmení] nebyla). Z SMS zpráv je zřejmé, že jednatel žalované žalobkyni udílela pokyny k výkonu práce prostřednictvím telefonu (SMS zpráv). To je zřejmé ze zpráv z 11. 2. 3. 3., 12. 3., 15. 3., 16. 4., 22. 4. 27 4., 29. 4., 30. 4. 2020. Žalobkyně komunikovala takto též vůči jednatelce žalované, byť méně často (27. 4., 16. 3. a 8. 3. 2020). I s ohledem na nedostatek komunikace ze strany žalované v květnu 2020 bylo prokázáno (zejména výpovědí žalobkyně a žalované), že jednatel žalované na sdělení o nepřítomnosti na počátku května 2020 vůči žalobkyni nereagovala (ať již nereagovala vůbec, jak zmiňovala jednatel, nebo uvedla, že se jednatel ozve, jak zmiňovala žalobkyně); ostatně sama svědkyně [příjmení] v souvislosti s údajným opakovaným odmítnutím žalobkyně do práce na počátku května 2020 přijít, nedokázala uvést, jak jednatel žalované měla vyjádřit nesouhlas (uváděla reakci„ tak nepřijdete“). Na tom nic nemění ani dopis žalobkyně z 4. 5. 2020, který se netýká zajištění provozu v květnu 2020, a dopis žalované z 12. 4. 2020, který se týká komunikace účastníků v době uzavření provozovny v dubnu 2020. 9. Mezi účastníky bylo sporné (jako právně významná skutečnost 6/), že by žalobkyně verbálně hrubě napadala žalovanou ve dnech vymezených v okamžitém zrušení pracovního poměru. Mezi účastníky bylo dále sporné, zda s ohledem na vymezení těchto útoků v okamžitém zrušení je možné k tomuto důvodu okamžitému zrušení pracovního poměru přihlížet. Žalovaná označila k právně významné skutečnosti 6/ důkaz okamžitým zrušením, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a čestným prohlášením z 25. 5. 2020 (č.l. 20). 10. Pokud jde o právně významnou skutečnost 6/, pak jednatel žalované a svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděly, že žalobkyně měla na adresu žalobkyně adresovat nadávky 27. 4. 2020; uvedené údaje byly v zásadě v souladu s čestným prohlášením z 25. 5. 2020 (č.l. 20). V rozporu s uvedenými skutečnostmi byla výpověď žalobkyně (které naopak vyčítala vulgaritu jednatelce žalované). Výpověď svědkyně [příjmení] pak obsahovala řadu rozporů s obsahem čestného prohlášení a s výpovědí jednatel žalované (v části prvního, viz výše, i druhého odstavce prohlášení z 25. 5. 2020, např. opakované konflikty, reakce žalobkyně na výzvu z vysvětlení); svědkyně [příjmení] ve své výpovědi a v prohlášení navíc nedokázala přesně rozlišovat mezi tím,