18 C 159/2021-65 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 25 476 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 15.3.2015 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 69,92 % p.a. zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách. V souladu se smlouvou byl žalované dne 18.9.2015 poskytnut revolving, další finanční prostředky, čímž došlo k navýšení celkové výše úvěru o 10 969 Kč. Úroková sazba revolvingu činila 56,92% ročně. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalobkyně proto úvěr ke dni 20.3.2016 zesplatnila. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 25 000,54 Kč s přísl. a smluvní pokutu v celkové výši 476 Kč. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila, skutková tvrzení v něm uváděná, nerozporovala. Z listinných důkazů, předložených žalobkyní, soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně a na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobkyně jako důvodný. Mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku, na základě níž vznikla žalované povinnost splatit poskytnutý úvěr v měsíčních splátkách. Povinnost žalované vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaná nesplnila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení se splacením úvěru, vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni také nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobkyně důvodný, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 143,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 274 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 476 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., cestovní náhrada podle § 13 a. t. v celkové částce 1 284,40 Kč, náhrada za ztrátu času á 100 Kč za každou započatou půlhodinu tj. celkem 600 Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 2 580,60 Kč.