18 C 363/2021-16 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 16 245 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna skutečnostmi uvedenými v žalobě. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností, soud zjistil následující skutkový stav: Dne 13.1.2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] dle níž se banka zavázala žalované poskytnout úvěr do výše sjednaného úvěrového limitu 15.000 Kč za podmínek uvedených ve smlouvě, žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách sestávajících z jistiny a smluvního úroku, součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná úvěr čerpala v plné výši úvěrového limitu, žalovaná splátky nehradil řádně. [příjmení] proto úvěr zesplatnila. Zůstala neuhrazena pohledávka sestávající z dluhu na jistině ve výši 15 000,00 Kč, poplatcích ve výši1 245,00 Kč, smluvním úroku zkapitalizovaným ke dni 19.08.2021 na částku 2 294,52 Kč, zákonném úroku z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 19.08.2021 na částku 500,52 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 16 245,00 Kč od 20.08.2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 16 245,00 Kč od 20.08.2021 do zaplacení. Žalovaná ničeho nezaplatila, a to přes předžalobní výzvu. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souladu s ustanovením § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, přičemž žalovaná porušila své právní povinnosti, když sjednané splátky úvěru nesplácela řádně, věřitel v souladu s obchodními podmínkami svým oznámením úvěr prohlásil za splatný, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. se žalovaná dnem následujícím po dni zesplatnění ocitla v prodlení s plněním svého peněžitého závazku, když výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výši úroku ve smluvené výši (včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 350,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 245 Kč sestávající z částky 1 780 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 240 Kč ve výši 1 310,40 Kč.