9 C 293/2020-32 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalobce (dříve [právnická osoba]) poskytl žalovanému hardwarové vybavení – Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], a to na základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 15. 9. 2018 (dále jen„ smlouva“) a předávacího protokolu. Ke dni 31. 5. 2019 bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalovanému ukončeno. Podle článku 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize [anonymizováno] TV, které byly součástí smlouvy, byl žalovaný povinen vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 10 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaný ani přes výzvu žalobce ze dne 27. 6. 2019 neučinil. Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za každý nevrácený Set-top box. Ani tuto svoji povinnost žalovaný přes upomínku zástupce žalobce ze dne 1. 9. 2020 nesplnil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce (dříve [právnická osoba]) poskytl žalovanému hardwarové vybavení - Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno] a Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], a to na základě smlouvy a předávacího protokolu (viz smlouva a předávací protokol). Ke dni 31. 5. 2019 bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalovanému ukončeno (viz žalovaným nezpochybněné tvrzení žalobce). Podle článku 4.4 Zvláštních podmínek pro službu Kombinované televize DIGI TV, které byly součástí smlouvy, byl žalovaný povinen vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 10 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaný ani přes výzvu žalobce ze dne 27. 6. 2019 neučinil (viz zvláštní podmínky a výzva žalobce). Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za každý nevrácený Set-top box (viz smlouva). Ani tuto svoji povinnost žalovaný přes upomínku zástupce žalobce ze dne 1. 9. 2020 nesplnil (viz výzva upomínka včetně podacího lístku). <b>Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněným a důvodným, proto mu vyhověl. Žalobce prokázal skutečnost, že je vlastníkem Set-top boxu/CA Modulu sériové číslo [anonymizováno] a Set-top boxu/CA Modulu sériové číslo [anonymizováno]. Žalovaný, kterému byly tyto věci žalobcem na základě smlouvy předány k užívání, věci po ukončení smluvního vztahu žalobci přes jeho výzvy nevrátil. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením věcí, vznikl žalobci podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 10.000 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuty vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalovaný svoji povinnost nesplnil do současné doby, byla mu stanovena rozhodnutím soudu a k jejímu splnění byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok I.). Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 6.626,50 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 1.000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, odměnu za dva úkony právní služby po 1.500 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby) a za jeden úkon právní služby po 750 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 7, § 8, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. I v tomto případě byla ke splnění povinnosti žalovaného stanovena běžná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), platební místo k rukám advokáta mu bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.