10 C 19/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředky veřejné dopravy provozovanými právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]), přičemž hlášenkou [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný cestoval veřejným hromadným prostředkem – vlakovou soupravou [číslo] dne [datum] bez platné jízdenky v úseku trati směr [obec] - [část obce], nezaplatil jízdné ve výši 69 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč, hlášenkou [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný cestoval veřejným hromadným prostředkem – vlakovou soupravou [číslo] dne [datum] bez platné jízdenky v úseku trati směr [obec], nezaplatil jízdné ve výši 75 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč a hlášenkou [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný cestoval veřejným hromadným prostředkem – vlakovou soupravou [číslo] dne 15. 1. 2021 bez platné jízdenky v úseku trati směr [obec], nezaplatil jízdné ve výši 88 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. Na výzvy kontrolora se neprokázal platnými jízdenkami, jízdné a přirážky k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky k jízdnému jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] postoupil pohledávky za žalovaným na žalobkyni. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům. Podle § 2550 občanského zákoníku smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o drahách“ tam uvedená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému. 7. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o drahách je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému. 8. Podle § 37 odst. 6 zákona o drahách výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1.500 Kč. 9. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny smlouvy o přepravě osoby podle § 2550 občanského zákoníku. Protože se žalovaný neprokázal platnými jízdenkami na výzvu pověřené osoby, a protože nezaplatil jízdné a přirážky k jízdnému, je nárok žalobkyně důvodný včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení, požadovaného v souladu s prováděcím nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž pohledávka byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.215 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3.232 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý z pěti úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.