10 C 232/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení, který dle tvrzení strany žalující vznikl na základě smlouvy o kontokorentním úvěru, která měla být uzavřena mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]). Na účet žalobkyně č. [bankovní účet], vedený pro ni na základě Smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 30. 9. 2008 právním předchůdcem žalobkyně, ji měla být poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč, z níž částku ve výši 6.925,07 Kč nesplatila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: 5. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) vedl na základě Smlouvy o sporožirovém účtu ze dne 30. 9. 2008 pro žalovanou účet č. [bankovní účet]. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 30. 3. 2017 a 1. 5. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla předžalobní upomínkou ze dne 31. 7. 2019 vyzvána k úhradě žalované částky. 6. Žalobkyně ani přes výzvu soudu k doložení příslušných důkazů (s upozorněním na možné následky nevyhovění této výzvě) nikterak neprokázala další tvrzené skutečnosti, tedy zejména, že a kdy účastníci uzavřeli smlouvu o kontokorentním úvěru, ani že a kdy ji byla částka 10.000 Kč poskytnuta; netvrdila ani neprokázala dále, jak byli účastníci dohodnuti ohledně jeho splácení a zda a kdy byl tento úvěr zesplatněn. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani přes výzvu soudu neprokázala svá tvrzení týkající se toho, že účastníci uzavřeli úvěrovou smlouvu a že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované peněžní prostředky, nezbylo soudu než rozhodnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu pro neunesení břemene tvrzení i břemene důkazního zamítnout. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když ve věci úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.