10 C 291/2022-22 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 19.243,04 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o kontokorentním úvěru – službě Flexikredit, která byla spojena s vedením běžného účtu, jejž pro žalovaného vedla žalobkyně na základě smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17. 9. 2008; dne 18. 7. 2013 byla k tomuto účtu sjednána dispozice, čímž bylo žalovanému umožněno přečerpat běžný účet až do částky 10.000 Kč. Následně došlo dne 8. 4. 2020 k navýšení úvěrového rámce až na částku 13.000 Kč, dopisem z 2. 2. 2021 pak ke snížení povoleného limitu na částku 5.000 Kč při porušení smluvních podmínek. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Soud učinil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní tento skutkový závěr: Účastníci sjednali dne 18. 7. 2013 tzv. Dispozicemi kontokorentní úvěr, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s limitem 10.000 Kč. Následně došlo dne 8. 4. 2020 k navýšení úvěrového rámce až na částku 13.000 Kč, dne 2. 2. 2021 pak ke snížení povoleného limitu na částku 5.000 Kč při porušení smluvních podmínek. Žalovaný se zavázal dosahovat příjmu na účet ve výši min. 50 % povoleného úvěrovaného limitu. Účastníci sjednali následující poplatek ve výši 200 Kč měsíčně za vedení pohledávky [příjmení] v případě ukončení smlouvy o vedení Běžného účtu určeného ke splácení dluhů Klienta, ve výši 200 Kč za oznámení o převodu na Splatný Flexikredit, ve výši 49 Kč měsíčně za vedení splatného Flexikreditu, ve výši 300 Kč za výzvu ke splatnosti úvěru, ve výši 200 Kč za zaslání výpovědi ze strany [příjmení], ve výši 600 Kč za zaslání každé upomínky 600 Kč, ve výši 300 Kč měsíčně za překročení povoleného debetního zůstatku Flexikredit a ve výši 10%, minimálně však 500 Kč za převedení nepovoleného debetního zůstatku z běžného účtu na úvěrový účet z Povoleného limitu Flexikreditu. Žalovaný tento úvěr čerpal, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku vrátit včetně sjednaných úroků ve výši 21,99 %, přičemž při překročení sjednaného limitu byla žalobkyně oprávněna převést dlužnou částku na nově otevřený úvěrový účet a prohlásit úvěr za okamžitě splatný a úročit ho sazbou 29 % p.a. Žalovaný porušoval smluvní ujednání, překračoval povolený limit, proto žalobkyně předmětnou smlouvu vypověděla a prohlásila celý dluh žalovaného ve výši ke dni 2. 8. 2021 za splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné jistiny a poplatků. 5. Po právní stránce soud posoudil věc takto: Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva poskytnutí kontokorentu do výše 10.000 Kč (následně navýšeného na 13.000 Kč), tj. smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorentní úvěr do výše 10.000 Kč, resp. 13.000 Kč, který žalovaný čerpal. Žalovaný se zavázal tyto prostředky splácet způsobem shora již popsaným, své povinnosti vyplývající ze smlouvy však řádně neplnil. Žalovaný tak po zesplatnění úvěru dne 2. 8. 2021 zůstal ke dni podání žaloby dlužen na jistině úvěru částku 16.573,04 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně poplatků účtovaných v souladu s dispozicemi za překročení limitu, oznámení zrušení Flexicreditu, otevření úvěrového účtu, vedení úvěrového účtu v celkové výši 1.800 Kč. 7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny včetně příslušenství tak i co do poplatků. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19.243,04 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.