12 C 187/2022-17 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) 2. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce částky 8.000 Kč uzavřené dne 22.05.2020 mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužiteli. Žalovaný v písemném uznání dluhu ze dne 09.11.2020 uznal svůj závazek vrátit žalobci zapůjčenou částku 8.000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2.000 Kč vždy do 10. dne v měsíci počínaje dnem 10.11.2020 s tím, že při nezaplacení byť jediné splátky řádně včas se stane dluh splatným najednou. Žalovaný dosud nezaplatil ničeho, a to ani po předžalobní výzvě ze dne 15.11.2021. 3. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listiny nazvané uznání dluhu, sepsané dne 09.11.2020, podepsané žalobcem a žalovaným, u kterého byl podpis úředně ověřen, soud zjistil, že žalovaný uznal svůj závazek vrátit žalobci zapůjčenou částku 8.000 Kč, a to v měsíčních splátkách po 2.000 Kč vždy do 10. dne v měsíci počínaje dnem 10.11.2020 s tím, že při nezaplacení byť jediné splátky řádně včas se stane dluh splatným najednou. Žalobce vyslovil se splátkovým kalendářem souhlas. 6. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 15.11.2021 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 7. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 9. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 10. Soud uzavřel, že žalovaný v listině sepsané a podepsané žalovaným dne 09.11.2020 projevil svoji vůli směřující k uznání závazku zaplatit žalobci zapůjčenou částku 8.000 Kč způsobem tam uvedeným, což dosud ani po předžalobní výzvě nesplnil. 11. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. odvislého od data splatnosti první splátky obsaženého v uznání dluhu. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.626,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8.000 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4.650 Kč ve výši 976,50 Kč.