13 C 183/2022-22 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 26.5.2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost vydat žalobkyni věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit částku 5.000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 31.5.2021 smlouvu [číslo] o připojení k síti BOHEMIA NET, a to za podmínek ve smlouvě specifikovaných. Pro případ ukončení smlouvy se žalovaný zavázal zapůjčené zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy. Dle čl. 2 smlouvy byl žalovaný v případě prodlení s vrácením zařízení povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč. Žalobkyně dle předávacího protokolu dodala žalovanému anténu RB SXT a router [příjmení] [příjmení] [příjmení] AC120, sé [rodné číslo]. Dopisem z 10.2.2022 žalobkyně smlouvu vypověděla, vyzvala žalovaného k vrácení zapůjčeného zařízení, zařízení vráceno nebylo. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný vyzván v dopise ze dne 15.03.2022, který byl současně předžalobní výzvou. Dle ustanovení § 1040 odst. 1 občanského zákoníku, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněným a důvodným, proto mu vyhověl. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem věcí uvedených ve výroku I. rozsudku. Žalovaný, kterému byly věci na základě smlouvy předány k užívání, věci po ukončení smluvního vztahu žalobkyni přes výzvu nevrátil. Žalobkyně jako vlastník předmětných věcí je oprávněna domáhat se v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vydání těchto věcí, které žalovaný neprávem zadržuje. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením věcí, vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5.000 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný své povinnosti nesplnil, uloženy tyto rozhodnutím soudu a k jejich splnění žalovanému stanovena třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšnou, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 10.260 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 3.000 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměnu za tři úkony právní služby po 1.700 Kč (převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby) dle § 7, § 8, § 9 odst. 1, § 11 a § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH.