13 C 20/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou z 29.10.2021 po žalovaném domáhala zaplacení částky 3.044 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 20.4.2006 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) poskytnout žalovanému půjčku ve výši 8.000 Kč a závazek žalovaného tuto částku včetně souhrnného poplatku ve výši 5312 Kč vrátit v 52 týdenních splátkách po 256 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.), na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 8.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na splátkách 4956 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 8.000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění vrátit, po odečtení již uhrazené částky, která byla věřitelem zúčtována toliko na jistinu. Žalovanému tak uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, § 142a) o.s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.