13 C 220/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7.404,99 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených vyúčtování za poskytnuté služby třetích stran, tak i z titulu neuhrazené kupní ceny za koncové zařízení, které bylo žalované poskytnuto na základě účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřených mezi žalovanou a společností T- [právnická osoba] Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 5.8. 2022. Na základě listinných důkazů, nesporných skutečností, soud zjistil následující skutkový stav: Společnost T-Mobile Czech Republic a.s a žalovaná dne 18.9.2013 uzavřeli účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (čísel specifikovaných v žalobě), na jejichž základě byla žalované dodána koncová zařízení, žalovaná se zavázala k úhradě kupní ceny za koncové zařízení ve sjednaných splátkách dle dat splatnosti uvedených v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací, s tím, že pokud nebude uhrazena příslušná splátka ve lhůtě splatnosti, stane se splatným celý dluh. Žalované byly poskytovány služby třetích stran uvedené v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací, a to v období září až listopad 2013 (specifikovaném v žalobě). Žalovaná splátky ve lhůtách splatnosti stanovených ve vyúčtováních služeb elektronických komunikací neuhradila, neuhradila cenu za poskytnuté služby třetích stran specifikované v těchto vyúčtováních, celkem ve výši 7.404,99 Kč. V souladu s ustanovením § 2079 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky důvodnými, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, neboť byly platně v rámci účastnických smluv o poskytování služeb elektronických komunikací uzavřeny kupní smlouvy ve smyslu § 2079 a následující občanského zákoníku, na základě kterých právní předchůdce žalobkyně dodal žalované koncové zařízení a žalovaná se zavázala uhradit dohodnutou kupní cenu ve splátkách ve lhůtách splatnosti stanovených v jednotlivých vyúčtováních služeb elektronických komunikací. Žalovaná svou povinnost hradit kupní cenu nesplnila, ocitla se v prodlení s úhradou splátek a v souladu s ujednáním účastníků došlo k zesplatnění zůstatku dohodnuté kupní ceny. Důvodným soud shledal nárok na zaplacení služeb třetích stran. Žalovaná byla jako poukázaná vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinnna plnit ve prospěch právního předchůdce žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili prábnímu předchůdci žalobkyně (T- [právnická osoba]), aby platby od účastníků vybíral. Z toho důvodu bylo žalobě ve smyslu ust. § 2 písmeno n) zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a v souladu s všeobecnými podmínkami v části týkající se dlužných plateb za služby obsahu vyhověno. Soud tak žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni neuhrazený zůstatek služeb třetích stran, tak i zůstatek kupní ceny, se zákonným úrokem z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, a to za období prodlení s plněním peněžitého závazku v zákonné výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána, neboť na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 4.11.2019 se stala věřitelem žalované. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., § 142a o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených k uplatňování práva, sestávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 200 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., třech režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH ve výši 21 % z těchto nákladů dle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Novela advokátního tarifu účinná od 1.7.2014 respektuje nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 29.3.2012 sp. zn. I. ÚS 3923/2011 a rozhodnutí z 29.5.2012 sp. zn . ÚS 988/2012, z obsahu návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu se podává, že se jedná o formulářovou žalobu. S ohledem na zásadu přiměřenosti tak soud podepsaný ve věci aplikoval advokátní tarif ve znění účinném od 1.7.2014.