13 C 304/2022-30 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou ze dne 24. 8. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky 28.040 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 21. 10. 2022. Na základě listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalobkyně i žalovaná jsou podnikateli zapsanými v živnostenském a obchodním rejstříku. Dle nesporných tvrzení v lednu roku 2020 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytování ekonomických služeb, a to v podobě zpracování účetnictví žalované při sjednané úplatě 3.000 Kč bez DPH měsíčně. Žalobkyně poskytovala žalované sjednané služby v období únor 2020 až leden 2021, cena provedení služeb byla vyúčtována jednotlivými fakturami, jak specifikováno v bodě III. žaloby, celkem ve výši 28.040 Kč včetně DPH, kdy ta přes odsouhlasení závazků žalované dle listiny datované 27. 9. 2021, přes předžalobní výzvu z 16. 5. 2022 uhrazena nebyla. Žalobkyně v souvislosti s vymáháním pohledávky uhradila za právní služby dle faktury [číslo] částku 3.097,60 Kč. Podle ustanovení § 1746 odst. 2 občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. V souladu s citovaným zákonným ustanovením, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o poskytování ekonomických služeb, kdy žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, tj. sjednané služby žalované poskytla, cenu služeb vyúčtovala předmětnými fakturami. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná přes odsouhlasení závazků dle předmětných faktur tyto neuhradila, shledal soud podepsaný, že zde je právní povinnosti žalované k úhradě předmětných faktur, kterými byly vyúčtovány provedené služby, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí, kdy výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení s plněním závazků žalované. Důvodným soud shledal nárok na zaplacení částky 3.097,60 Kč, neboť žalobkyně ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vynaložila tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 a), § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyni soud proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.402 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 4.520 Kč (odměna za dva úkony právní služby - převzetí zastoupení, sepis a podání žaloby) po 2.260 Kč a náhrady hotových výdajů advokáta za dva úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jakož i DPH se k tomuto vztahujíc ve výši 1.075 Kč, celkem ve výši, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí.