13 C 399/2021-20 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou ze dne 2.12.2020 domáhala zaplacení částky 13.700 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115 a) o. s. ř. ve věci nebylo nařízeno jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 11.2.2022. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 4.3.2016 uzavřené mezi [právnická osoba] Credit International a žalovanou, smluvních podmínek smlouvy o půjčce, soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu byl závazek věřitele poskytnout žalované půjčku (spotřebitelský úvěr) ve výši 10.000 Kč a závazek žalované tuto půjčku včetně souhrnného poplatku ve výši 7400 Kč sestávajícího z úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek vrátit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, za podmínek uvedených ve smlouvě. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy o půjčce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, přílohy [číslo] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky z [číslo] zjistil, že postoupení pohledávky bylo oznámeno žalované. Z nesporného tvrzení účastníků soud zjistil, že žalovaná na splátkách uhradila celkem částku 3700 Kč. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V souladu s citovanými zákonnými ustanoveními na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky důvodnými z části, jak uvedeno ve výroku I. – II. tohoto rozhodnutí, a to z následujících důvodů: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Z ujednání v předmětné smlouvě je zřejmé, že tato ujednání vyvolávají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran. Pokud soud uvažoval, že účastníci sjednali poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek, smluvní úrok, což představuje cca 70 % z celkové poskytnuté částky, což jsou vůči dlužníku velmi přísné podmínky, nelze považovat smlouvu jako celek za souladnou s dobrými mravy. Jde o zjevnou nespravedlnost ujednání smlouvy o půjčce vůči žalovanému (dlužníkovi), které nelze poskytnout právní ochranu. V tomto případě je nastavení práv a povinností účastníků smlouvy natolik nevyvážené, že smlouva jako celek neobstojí, tj. je absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku. Soud odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu, která se zabývala zjevnou nespravedlností ujednání smluv o zápůjčce a úvěru: nález Ústavního soudu z 11.12.2014, sp. zn. III. ÚS 4084/12 a nález Ústavního soudu z 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11 (www.usoud.cz). Žalobkyně tak má právo na vrácení jistiny ve výši 6300 Kč, neboť žalovaná plnila toliko částečně, v tomto rozsahu se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Aktivní legitimace žalobkyně ohledně uplatněných nároků je dána, neboť dle smlouvy o postoupení pohledávky se žalobkyně stala věřitelem žalovaného. Výši úroku z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za období prodlení žalované s plněním peněžitého závazku, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Ve zbývající části žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II., jako nedůvodná, neboť z důvodu neplatnosti předmětné smlouvy žalobkyně (věřitel) byla oprávněna započítávat plněné splátky toliko na jistinu nikoliv na příslušenství (na poplatky). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.