13 C 405/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení jsou nároky žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující nároky vznikly z titulu smluvní pokuty, kterou žalobkyně po žalované požaduje dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 30.10.2019, dle smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 17.12.2019. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Účastníci uzavřeli dne 30.10.2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] na základě které žalobkyně zajišťovala žalované službu spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Touto smlouvou pronajala žalobkyně žalované technické zařízení – set-top box, přístupovou kartu, které žalovaná převzala, zavázala se je vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy; pro případ nesplnění této povinnosti sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za nevrácené technické zařízení, ve výši 1.500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. Smluvní vztah byl ukončen k 30.6.2020. Žalovaná pronajaté zařízení ve sjednané lhůtě 10 dnů dle čl. I smlouvy, přes výzvu žalobkyně ze dne 10.3.2021, nevrátila, smluvní pokutu přes výzvu k zaplacení neuhradila. Účastníci uzavřeli dne 17.12.2019 smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací na službu kombinovaná televize [číslo] na základě které žalobkyně zajišťovala žalované službu spočívající v poskytování televizního vysílání prostřednictvím internetu. Touto smlouvou pronajala žalobkyně žalované technické zařízení – set-top box, přístupovou kartu, které žalovaná převzala, zavázala se je vrátit do 10 dnů od ukončení smlouvy; pro případ nesplnění této povinnosti sjednaly strany smluvní pokutu ve výši 5.000 Kč za nevrácené technické zařízení, ve výši 1.500 Kč za každou nevrácenou přístupovou kartu. Smluvní vztah byl ukončen k 31.12.2020. Žalovaná pronajaté zařízení ve sjednané lhůtě 10 dnů dle čl. I smlouvy, přes výzvu žalobkyně ze dne 15.11.2021, nevrátila, smluvní pokutu přes výzvu k zaplacení neuhradila. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, tj. účastníci sjednali pro případ nevrácení pronajatého technického zařízení, přístupové karty, po ukončení smluvního vztahu smluvní pokutu, jak uvedeno shora, žalovaná tato zařízení, přístupové karty, nevrátila, žalobkyni vznikl nárok na sjednanou smluvní pokutu, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že o úroku z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 2, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13.000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1200 Kč ve výši 252 Kč.