14 C 228/2022-85 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou návrhem domáhala zvýšení výživného z částky 2.300 Kč na částku 8.500 Kč měsíčně od ledna 2021 s tím, že naposledy bylo o výživném rozhodováno před devíti lety v roce 2013 a od té doby došlo k nárůstu potřeb žalobkyně, zejména v souvislosti s nástupem na vysokou školu. Dále uvedla, že za rok 2021 platil žalovaný po celou dobu výživné ve výši 2.300 Kč měsíčně (celkem 27.600 Kč), za leden 2022 zaplatil částku 2.300 Kč, za únor částku 3.000 Kč, za březen 2022 částku 4.000 Kč, za duben a květen 2022 částku á 4.500 Kč, za červenec až prosinec částku 7.000 Kč (celkem 57.800 Kč). 2. Žalovaný souhlasil se zvýšením výživného na částku 7.000 Kč měsíčně. 3. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 2. 2013, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že výživné na žalobkyni bylo zvýšeno na částku 2.300 Kč, v té době žalobkyně navštěvovala základní školu, příjem matky činil kolem 45.000 Kč, otec byl evidován na úřadu práce, soud vycházel z možného dosažitelného výdělku 14.801 Kč. 4. Z potvrzení o studiu soud zjistil, že k datu podání žaloby byla žalobkyně studentkou 2. ročníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v [obec]. 5. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 21. 9. 2020 mezi [jméno] [příjmení] jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem soud zjistil, že předmětem nájmu byla jednota [číslo] o výměře 35 m2 ve 4. nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemku p. č. 2041 v [obec] – [obec], nájemné bylo sjednáno částkou 10.500 Kč měsíčně, zálohy za služby částkou 2.500 Kč měsíčně. 6. Z dodatku [číslo] ze dne 31. 8. 2021 nájemní smlouvě soud zjistil, že nájemní vztah byl prodloužen do 30. 9. 2022. 7. Ze smlouvy o poskytnutí realitní služby ze dne 31. 8. 2020 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako poskytovatelem a žalobkyní jako klientem soud zjistil, že poskytovatel se zavázal zprostředkovat žalobkyni příležitost k uzavření smlouvy o nájmu s vlastníkem nemovitosti [jméno] [příjmení], odměna byla sjednána částkou 14, 000 Kč. 8. Z dopisů ze dne 3. 4. 2020 soud zjistil, že matka žalobkyně a žalobkyně žádaly žalovaného k úhradě dlužného výživného ve výši 34.500 Kč za celý rok 2019 a měsíce leden až březen 2020. 9. Z dopisu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že matka žalobkyně a žalobkyně požádaly žalovaného o zvýšení výživného na minimálně částku 6.000 Kč s ohledem na studium žalobkyně na vysoké škole. 10. Z daňového přiznání matky žalobkyně za rok 2021 a potvrzení o úhradě daně soud zjistil, že základ daně činil 595.975 Kč, daň pak částku 36.801 Kč. 11. Z pracovní smlouvy žalovaného soud zjistil, že je od 4. 1. 2021 zaměstnán v SRN u [právnická osoba] [příjmení] jako řidič se mzdou 2.250 euro hrubého. 12. Z potvrzení o výdělku žalovaného za rok 2021 a 2022 soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalovaného v roce 2021 činil 2.161,61 euro, v roce 2022 (březen až srpen) 1.772,08 euro + cestovní náhrady v rozmezí v průměru 513 euro. 13. Z potvrzení o pracovní neschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalovaný byl od 28. 9. 2022 do 30. 9. 2022 v pracovní neschopnosti. 14. Z faktury č. 2022 ze dne 29. 9. 2022 a z lékařské zprávy ze dne 30. 9. 2022 a 6. 10. 2022 soud zjistil, že žalovaný dne 28. 9. 2022 podstoupil refrakční operaci s implantací NOČ na pravém i levém oku, cena činila 64.000 Kč. 15. Ze smlouvy o nájmu domu uzavřené dne 1. 1. 2015 mezi [jméno] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli a žalobcem jako nájemce soud zjistil, že předmětem nájmu byl dům [číslo] v obci [část obce], [obec] za částku 15.000 Kč měsíčně. 16. Ze zprávy Úřadu práce ČR soud zjistil, že žalovaný byl v evidenci uchazečů jo zaměstnání v době od 30. 11. 2020 do 3. 1. 2021 a že žalobkyně ani žalovaný nepobírají žádné sociální dávky. 17. Z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 17. 10. 2022, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že žalovaný uzavřel dohodu ohledně zvýšení výživného na svou nezletilou dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozenou dne 1. 11. 2010, z částky 2.000 Kč měsíčně na částku 5.500 Kč měsíčně. 18. Mezi účastníky bylo shodné, že žalovaný po celý rok 2021 hradil žalobkyni výživné ve výši 2.300 Kč měsíčně, v roce 2022 uhradil za leden částku 2.300 Kč, za únor 2022 částku 3.000 Kč, za březen 2022 částku 4.000 Kč, za měsíce duben až červen 2022 částku 4.500 Kč měsíčně, a od července do prosince 2022 částku 7.000 Kč měsíčně. 19. Na základě shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Naposledy bylo o výživném žalobkyně rozhodováno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 2. 2013, č. j. [číslo jednací] tak, že výživné na žalobkyni bylo zvýšeno na částku 2.300 Kč, a to v situaci, kdy žalobkyně navštěvovala základní školu, příjem matky činil kolem 45.000 Kč, otec byl evidován na úřadu práce (soud vycházel z možného dosažitelného výdělku otce 14.801 Kč). Žalobkyně je nyní studentkou 3. ročníku 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy [obec] Náklady žalobkyně spočívajíc zejména v nákladech na ubytování, stravu, dopravu a nákup učebnic, skript a dalších pomůcek, přičemž za ubytování v podnájmu hradí 12.500 Kč měsíčně. Matka je OSVČ, její průměrný příjem se v roce 2021 pohyboval kolem částky 45.000 Kč měsíčně, má vyživovací povinnost pouze k žalobkyni, hradí veškeré její potřebné výdaje. Žalovaný je od ledna 2021 zaměstnán jako řidič v SRN u [právnická osoba] [příjmení], jeho čistý průměrný výdělek v roce 2021 činil 2.161,61 euro měsíčně, v roce 2022 1.772,08 euro měsíčně + cestovní náhrady 513 euro v průměru měsíčně. Žalovaný má vyživovací povinnost ještě k nezletilé dceři [jméno] [celé jméno žalobkyně] (12 let), rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 10. 2022, č. j. 0 P 199/2014-311 bylo výživné na nezletilou zvýšeno na částku 5.500 Kč měsíčně. Žalovaný až do února 2022 nad rámec stanoveného výživného 2.300 Kč žalobkyni ničeho nehradil, v únoru 2022 uhradil částku 3.000 Kč, v březnu 2022 částku 4.000 Kč, v dubnu, květnu a červnu 2022 částku 4.500 Kč a od července hradí částku 7.000 Kč měsíčně, za rok 2021 tak žalobkyni na výživném uhradil 27.600 Kč a za rok 2022 částku 64.800 Kč. 20. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 21. Podle ustanovení § 923 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, mění-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 22. Podle ust. § 910 odst. 1, 2 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. 23. Podle ustanovení § 913 odst. 1, 2 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě, zda nepodstupuje přiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 24. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že naposledy bylo o výživném pro žalobkyni rozhodováno před devíti lety, kdy žalobkyně byla studentku základní školy. Pokud je nyní žalobkyně studentkou vysoké školy, navíc mimo místo trvalého bydliště, je zcela nezpochybnitelné, že na její straně došlo v mezidobí k výraznému nárůstu potřeb, které s ohledem na výši stanoveného výživného 2.300 Kč měsíčně nesla až do doby podání žaloby téměř výlučně matka žalobkyně, jejíž finanční poměry jsou po celou dobu neměnné (příjem cca 45.000 Kč měsíčně). Rovněž bylo zjištěno, že k výrazné změně poměrů došlo i na straně žalovaného, který od roku 2021 dosahuje průměrného příjmu přes 50.000 Kč měsíčně, namísto příjmu 14.800 Kč, z něhož při posledním rozhodování vycházel soud. Pokud se tedy výdaje žalobkyně pohybují kolem částky 20.000 Kč měsíčně (bydlení, strava, doprava, pomůcky) a pokud žalobkyně není schopna z důvodu náročnosti studia medicíny v průběhu školního roku pokrýt alespoň část výdajů příjmy z brigád, je v možnostech a schopnostech žalovaného podílet se na úhradě potřeb žalobkyně, které nejsou nikterak nepřiměřené, rovnoměrně s matkou žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému platit zvýšené výživné dle požadavku žalobkyně 8.500 Kč měsíčně, které považuje za odpovídající kritériím stanoveným v ust. § 913 občanského zákoníku, a to od ledna 2021, kdy již žalobkyně byla studentku vysoké školy a kdy žalovaný nastoupil do nového zaměstnání. 25. Vzhledem k tomu, že k navýšení výživného došlo se zpětnou účinností od ledna 2021, rozhodoval soud i o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni dlužné výživné za období od ledna 2021 do prosince 2022. Žalovaný za rok 2021 a za rok 2022 celkem žalobkyni uhradil 92.400 Kč, při zvýšeném výživném však měl uhradit 204.000 Kč, dluh žalovaného tak činí 111.600 Kč. Tento dluh umožnil soud žalovanému v souladu s ust. § 160 o. s. ř. splatit žalobkyni ve splátkách po 5.000 Kč měsí