15 C 230/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 9.062,35 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 3. [číslo] Smlouvu o bankovních produktech a službách (dále jen„ Smlouva“), kterou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal vést pro žalovaného bankovní účet č. [bankovní účet]. Zároveň se [příjmení] zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit, který umožnil žalovanému přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 5.000 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když přečerpal povolený limit na účtu a úvěr řádně a včas nesplácel. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 3. 3. 2020 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 8.462,35 Kč. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17. 3. [číslo] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného bankovní účet. Smlouvou o běžném účtu byl dále sjednán povolený limit přečerpání prostředků na účtu do výše 5.000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 3. 3. 2020 byla pohledávka převedena na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet]. K tomuto dni činila dlužná částka 8.462,35 Kč. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 7. 7. 2020 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 9.062,35 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2021, resp. ze dne 16. 9. 2021 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 4. Soud s odkazem na ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval dle zákona [číslo] Sb. obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013, postoupení pohledávky a příslušenství pak dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 5. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm.d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu. 6. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 7. Podle ustanovení § 711 obchodního zákoníku smlouva o běžném účtu může stanovit, že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na účtu. Nejsou-li práva a povinnosti stran při poskytnutí těchto peněžních prostředků sjednány ve smlouvě o běžném účtu, řídí se úpravou smlouvy o úvěru (§ 497 a násl.). 8. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obch. z, přičemž smluvní strany si sjednaly možnost, že žalovanému budou poskytnuty peněžní prostředky, i když nebude mít dostatek peněžních prostředků na svém běžném účtu v souladu s § 711 obch.z. Na základě této smlouvy vedl původní věřitel pro žalovaného běžný účet, v němž se žalovaný dostal do debetu a své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6.934 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9.062,35 Kč sestávající z částky 1.500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1.500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.400 Kč ve výši 1.134 Kč.