15 C 410/2022-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 18.494 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb za poskytnuté služby. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná si u žalobce objednala práce spočívající v praní prádla, které byly žalované vyfakturovány, a to: fa. [číslo] ze dne 31. 02. 2022, splatná dne 14. 06. 2022 na částku ve výši [číslo] - Kč; fa. [číslo] ze dne 30. 06. 2022, splatná dne 14. 07. 2022 na částku ve výši [číslo] - Kč; fa. [číslo] ze dne 30. 04. 2022, splatná dne [číslo] na částku ve výši [číslo] - Kč. Žalované tak vznikl dluh v celkové výši [číslo] - Kč. Žalobce vyzval žalovanou prostřednictvím právního zástupce k zaplacení dlužné částky ve výši 18.494 - Kč předžalobní upomínkou ze dne 15. 08. 2022. Žalovaná dne 17. 08. 2022 uhradila částku ve výši [číslo] - Kč. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 1746 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). 5. Z provedeného okazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované služby spočívající v praní prádla. Tyto poskytnuté služby následně žalované vyfakturovala výše uvedenými fakturami, znějícími na celkovou částku 18.494 Kč. Žalovaná na dlužnou částku uhradila 5.806 Kč, proto soud v tomto rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve zbytku, tedy co do částky 12.688 Kč, soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, žalobě vyhověl. 6. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal náklady spojené s uplatněním pohledávky i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž splatnost nastala na základě předžalobní výzvy. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3.214 Kč představující 37,2 % z jejich celkové výše 8.640,80 Kč (rozdíl úspěchu žalobkyně ve výši 68,6% a žalované ve výši 31,4 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18.494 Kč sestávající z částky 1.860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 1.860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 1.860 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6.480 Kč ve výši 1.360,80 Kč. 8. V souladu s položkou 2 bod 2 sazebníku poplatků coby přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně uhradit i doplatek soudního poplatku, neboť elektronický platební rozkaz nebyl vydán.