15 C 5/2022-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 56.498 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně (spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa]) uzavřeli dne 6. 8. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž obchodní podmínky a ceník produktů a služeb. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 56.000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpané peněžní prostředky splácet povinnou měsíční splátkou z čerpaných prostředků a to včetně úroku ve výši 23,99 %. Žalovaný své povinnosti plynoucí mu ze smlouvy řádně neplnil, a proto právní předchůdce žalobkyně dopisem ze dne 18. 4. 2020 celý úvěr zesplatnil a zároveň vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 12. 2020, resp. ze dne 7. 1. 2021 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Listinnými důkazy předloženými žalobkyní má soud za prokázaná její tvrzení uvedená shora. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Jelikož žalovaná dosud neuhradila poskytnutý úvěr, ani příslušenství v podobě sjednaného úroku dle § 2395 občanského zákoníku, uložil jí soud tuto povinnost rozsudkem. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.618,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.260 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 56.498 Kč sestávající z částky 3.380 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.380 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 3.380 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11.040 Kč ve výši 2.318,40 Kč.