18 C 20/2022-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. K návrhu žalobkyně, jehož obsah podporovaný předloženými listinnými důkazy nebyl žalovaným zpochybněn, vzal soud za zjištěné a prokázané, že žalovaný byl v zúčtovacím období od 1.6.2018 do 30.9.2019 uživatelem telefonní stanice [číslo] na základě účastnické smlouvy uzavřené mezi účastníky. Na základě požadavku žalovaného mu byla poskytnuta služba [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] a dodáno zařízení [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova]. Za zúčtovací období výše uvedené byly vystaveny faktury uvedené v žalobě, které žalovaný nezaplatil. 4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 5. Účastníci uzavřeli platnou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byly Všeobecné podmínky pro poskytování veřejně dostupných služeb a ceník. Na základě uvedených smluv poskytla žalobkyně žalovanému služby [anonymizováno] a [anonymizováno] umožnila žalobkyně žalovanému prostřednictvím své sítě provést platby za poskytnuté služby – nákupy u třetích stran s § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, žalovaný však vyúčtovanou cenu za služby žalobkyni neuhradil, ač služby u poskytovatelů služeb nereklamoval a ač byl jako poukázaná vůči poskytovatelům služeb třetích stran, tedy poukazatelům, povinen plnit ve prospěch žalobkyně, jako poukazníka, neboť poskytovatelé služeb třetích stran umožnili žalobkyni, aby platby od účastníků vybírala. Z toho důvodu bylo návrhu ve smyslu ustanovení § 2 písmena n) zákona o elektronických komunikacích a v souladu s čl. 15 Všeobecných podmínek vyhověno. Příslušenství pohledávky je dáno ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a je vázáno na splatnost vyúčtování. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč.