18 C 347/2022-10 — Okresní soud v Karlových Varech

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 4 000 Kč s přísl. s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli dne 8. 10. 2018 Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně (společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) žalované poskytl částku 4 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do 5. 11. 2011 nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně dne 8. 10. 2018 žalované poskytl částku 4 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 5. 11. 2018 nevrátila. Na žalobkyni byla výše uvedenou smlouvou pohledávka postoupena. Žalobkyně vyzývala žalovanou před podáním žaloby k dobrovolné úhradě dluhu. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva podle § 2390 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 4 000 Kč, kterou měla vrátit do 5. 11. 2018. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Zkoumáním předmětného závazku ve smyslu naplnění požadavku na ochranu spotřebitele dle § 1810 a násl. o. z. soud nezjistil žádné nedostatky (zápůjčka byla poskytnuta bezúročně a jediné poplatky byly za prodloužení termínu splatnosti. Ten v daném případě nebyl prodloužen a žalobkyně další poplatky nepožadovala. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.