18 C 92/2022-11 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6.700 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 30. 7. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu téhož dne předala hotově částku 7.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit ve 45 týdenních splátkách po 274 Kč včetně sjednaného poplatku 5.302 Kč, což však řádně a včas neučinil, na dluh ničeho nezaplatil a uhradil na něj jen 300 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 30. 7. 2019 soud zjistil, že obsahem smluvního vztahu je závazek právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytnout žalovanému částku ve výši 7.000 Kč a závazek žalovaného tuto včetně souhrnného poplatku ve výši 5.302 Kč vrátit ve 45 splátkách po 274 Kč. Z výzvy k plnění soud zjistil, že žalovaný byla vyzván k úhradě dluhu ze smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svojí pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 7.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit včetně souhrnného poplatku v týdenních splátkách. Žalovaný své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil, právnímu předchůdci žalobkyně za dobu trvání smlouvy uhradil na splátkách 300 Kč. S ohledem na uvedené má žalobkyně, na niž byla pohledávka za žalovaným v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku postoupena, nepochybně právo na vrácení jistiny. Žalovanému se dostalo plnění ve výši 7.000 Kč, v souladu se smlouvou, a proto je povinen poskytnuté plnění vrátit po odečtu částky uhrazené. Žalovanému tak byla uložena povinnost k plnění, včetně úroku z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku, jak uvedeno ve výroku I. rozhodnutí. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení nebyly žádné jiné nároky ze smlouvy, soud se platností předmětné smlouvy ve smyslu § 1813 občanského zákoníku nezabýval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6.700 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.