20 C 186/2022-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 29. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 1.520 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne 11. 11. 2019 v 12.00 hodin použil osobní přepravu zajišťovanou [právnická osoba] podnik [právnická osoba], a to linku autobusu [číslo] aniž by se na výzvu kontrolního orgánu prokázal platným jízdním dokladem. Žalovanému pak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 Kč jako jízdné a částku 1.500 Kč jako přirážku k jízdnému v případě použití dopravního prostředku žalobkyně. Žalovaný však tuto povinnost dobrovolně nesplnil a to i před předžalobní upomínku ze dne 19. 5. 2022 zaslanou právním zástupcem žalobkyně. 2. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalovaný cestoval dne 11. 11. 2019 v 12.00 hod autobusem č. 407 na lince č. 13, když přeprava byla zajišťována [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] Při kontrole prováděné oprávněným pracovníkem [právnická osoba] podnik [právnická osoba] se žalovaný nevykázal platným jízdním dokladem. Jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč pak na místě kontroly a ani později přes poučení neuhradil (viz zápis o provedené přepravní kontrole ze dne 11. 11. 2019 a předžalobní upomínka ze dne 19. 5. 2022 včetně podacího lístku). Tímto byl zjištěn skutkový stav v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí soudu. 4. Podle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v rozhodném znění, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. 5. V posuzovaném případě soud postupoval podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a subsidiárně dle ustanovení občanského zákoníku, a to s ohledem na dobu použití veřejného dopravního prostředku žalovanou a druh použitého dopravního prostředku – autobus. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný porušil použitím dopravního prostředku žalobkyně přepravní řád a přepravní podmínky uvedené společnosti tím, že si před nástupem do vozidla nezakoupil jízdenku od dopravce, který její prodej zabezpečuje, ačkoliv mu v tom nic nebránilo, při kontrole se pak neprokázal platným jízdním dokladem a rovněž odmítl zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě kontroly. V důsledku tohoto jednání vznikla žalovanému dle výše uvedených zákonných ustanovení a v souladu se smluvními přepravními podmínkami žalobkyně a s tarifem jízdného povinnost zaplatit jízdné ve výši 20 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, neboť přirážka k jízdnému nebyla uhrazena na místě kontroly. Žalovaný svoji povinnost dobrovolně nesplnil, nesplnil tedy řádně a včas svůj peněžitý dluh vůči žalobkyni a proto v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku je pak žalobkyně v takovém případě oprávněna po žalovaném požadovat rovněž úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení žalovaného. Výše úroku z prodlení žalobkyní požadovaná neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Rovněž žalobkyní uváděný počátek prodlení žalovaného odpovídá zjištěnému stavu věci. Na základě těchto skutkových zjištění a právních závěrů soud žalobě vyhověl. Žalovanému byla ke splnění jeho povinností dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 600 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupkyně žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.