20 C 205/2022-48 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 11. 8. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 196.425 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že mezi [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba]), [IČO] se sídlem [adresa] (dále jen„ [jméno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12. 4. 2016 uzavřena Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Konsolidace půjček, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 300.000 Kč. Žalovaný se zavázal půjčené peněžní prostředky včetně úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8,90 % ročně, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.795 Kč a úhrady pojištění ve výši 212 Kč zaplatit v pravidelných 84 měsíčních splátkách po 5.023,51Kč, počínaje dnem 26. 5. 2016. Žalovaný úvěr nesplatil a [jméno] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 22. 8. 2019. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [jméno]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 8. 12. 2020. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 194.677 Kč, představující dlužnou jistinu úvěru, dále 1.748 Kč, představující poplatky a smluvní pokuty, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 5.615,20 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 20.076. Žalobkyně dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný ve svém podání ze dne 11. 12. 2022, které bylo doručeno soudu dne 11. 12. 2022, omluvil svou účast na nařízeném jednání ve věci [anonymizována dvě slova] dne 13. 12. 2022 pro plánované zdravotní vyšetření jeho přítelkyně, současně uvedl, že nikdy dluh nezpochybňoval, pouze chtěl příznivé splátky, byl delší dobu v pracovní neschopnosti, poté, co onemocněl covidem a dodal, že dluh uhradí, jen v příznivých splátkách po 5.000 Kč měsíčně. 3. Soud nařídil jednání a provedl veškeré žalobkyní navržené důkazy, které byly zároveň postačující pro rozhodnutí soudu. 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Mezi účastníky byl sjednán závazek právního předchůdce žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr. Tento právní vztah odpovídá smlouvě o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovanému povinnost splatit poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Povinnost žalovaného vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté peněžní prostředky včetně úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. Tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni (která se stala věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) nárok na zaplacení úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. Podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovil soud žalovanému povinnost plnění v měsíčních splátkách ve výši 5.000 Kč, když vycházel z žádosti žalovaného a ze skutečnosti, že žalobkyně s tímto splátkovým kalendářem souhlasila. Dle přesvědčení soudu je částka 5.000 Kč měsíčně schopna v rozumném časovém horizontu uspokojit nárok žalobkyně (včetně náhrady nákladů řízení) a současně je žalovaný schopen ji reálně splácet. Plynulost splácení je zajištěna ztrátou výhody splátek při nezaplacení kterékoliv ze splátek. 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, přísluší jí tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.858 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 35.920 Kč (odměna za 4 úkony právní služby v plné výši – převzetí a příprava zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem ve věcí, sepis žaloby a účast při ústním jednání dne 13. 12. 2022), náhrady hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, dále sestávajících z náhrady za promeškaný čas dle ustanovení §14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a to náhrada za ztrátu času na cestě na trase [obec] – [obec] v trvání 1 hodiny k soudnímu jednání dne 13. 12. 2022, celkem tedy náhrada za ztrátu času v trvání 2 půlhodin po 100 Kč, tedy 200 Kč a dále z náhrady za cestovné k soudnímu jednání dne 13. 12. 2022 na trase [obec] – [obec] a zpět, kdy jedna cesta 21km, tedy cestovné za celkem 42km, při průměrné spotřebě 7,4 l benzínu/100km, tedy celkem 335 Kč a to dle ustanovení § 13 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996Sb., v platném změní a 21 % DPH z odměny a náhrady hotových výdajů. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 53.420,55 Kč. I v tomto případě byla žalovanému podle ustanovení § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. stanovena povinnost plnění v měsíčních splátkách a současně žalovanému mu bylo stanoveno platební místo k rukám advokáta žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř.