20 C 54/2022-138 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 7. 7. 2021 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 612.259,06 Kč s příslušenstvím. 2. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen„ Raiffeisenbank“) jako věřitelem a žalovanými jako spoludlužníky byla dne 31. 5. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru Konsolidace a refinancování [číslo]. Na základě smlouvy se [anonymizováno] zavázala poskytnout žalovaným úvěr ve výši 651.776 Kč za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaných a žalovaní se zavázali společně a nerozdílně vrátit poskytnutý úvěr ve 120ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.993 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a Ceníku, úvěr byl poskytnut dne 7. 6. 2018. Žalovaní svoji povinnost splatit úvěr řádně a včas nesplnili, když se dostali do prodlení se splácením úvěru a proto [anonymizováno] prohlásila úvěr včetně příslušenství za okamžitě splatný. Splatnost závazku nastala ke dni 7. 6. 2020. Pohledávka za žalovanými přešla na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 2. 2020, uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka ke dni podání žaloby se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 611.045,06 Kč a z dlužného smluvního úroku ve výši 27.961,57 Kč, z dlužného úroku z prodlení ve výši 2.415,99 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1.214 Kč účtovaných dle ceníku. Žalovaní i přes předžalobní výzvu ze dne 7. 4. 2020 žalobci dlužnou částku neuhradili. Žalobce dále požaduje z dlužné částky příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 1. 2022, čj. 68 C 188/2021-45 Obvodní soud pro Prahu 1 vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil po právní moci usnesení Okresnímu soudu v Karlových Varech jako soudu místně příslušnému. Usnesení nabylo právní moci dne 26. 2. 2022 3. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaní byli vyzváni, aby se vyjádřili k žalobě. Žalovaný č. 1 se k žalobě vyjádřil dne 4. 1. 2022 a ve svém písemném podání uvedl, že dluh v plné výši a to v částce 612.256,06 Kč s příslušenstvím uznává, když předmětná úvěrová smlouva byla sjednána za účelem konsolidace a refinancování společných úvěrů jeho osoby i osoby žalované č. 2. V současné době se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody a nemá žádné informace o tom, zda žalovaná č. 2 úvěr splácela či nikoliv, ačkoliv byla v rozhodné době zaměstnána a také po ukončení dědického řízení po jejím otci měla obdržet finanční vyrovnání ve formě vyplacení jejího dědického podílu. Žalovaný č. 1 se ve stanovené lhůtě nevyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoliv byl k tomu byl soudem vyzván a jelikož se žalovaná č. 2 ve stanovené lhůtě nevyjádřila, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). 4. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. 5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Právní vztah mezi účastníky se řídí právní úpravou smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a následující občanského zákoníku. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž vznikla žalovaným povinnost společně a nerozdílně splácet poskytnutý úvěr v pravidelných měsíčních splátkách. Společná povinnost žalovaných vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky včetně smluvního úroku ve sjednané lhůtě vyplývá z ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaných vznikl žalobci rovněž nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Protože je nárok žalobce důvodný, bylo žalobě v celém rozsahu vyhověno. K plnění soud určil běžnou třídenní lhůtu dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 24.491 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 32.340 Kč (odměna za tři úkony právní služby - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby celkem ve výši 900 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 64.711 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.