9 C 370/2021-17 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobou doručenou původně Okresnímu soudu v Lounech dne 29. 10. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.769,55 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 5. 2017 uznal žalovaný písemně co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci ve výši 11.769,55 Kč, který se zavázal zaplatit ve 12 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Žalovaný dlužnou částku žalobci v plné výši nezaplatil, uhradil pouze 6.000 Kč, na výzvu žalobce k plnění nereagoval, žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení částky 5.769,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 6. 9. 2018 (den následující po dni zesplatnění pohledávky) do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě listinných důkazů předložených žalobcem má soud za zjištěný následující skutkový stav. Dne 24. 5. 2017 uznal žalovaný písemně co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci ve výši 11.769,55 Kč, který se zavázal zaplatit ve 12 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře (prokázáno splátkovou dohodou ze dne 24. 5. 2017). Výzvou ze dne 13. 10. 2020 vyzval zástupce žalobce žalovaného ke splnění závazku (prokázáno předmětnou výzvou včetně poštovního podacího archu), což žalovaný co do částky 5.769,55 Kč neučinil. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. V posuzovaném případě soud postupoval podle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Po právním zhodnocení zjištěného stavu věci soud dospěl k závěru, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2053 občanského zákoníku písemně uznal co do důvodu i výše svůj dluh vůči žalobci ve výši 11.769,55 Kč, má se tedy za to, že tento dluh v době uznání trval. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobci uznaný dluh zčásti neuhradil, byla žalovanému stanovena ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.769,55 Kč a povinnost úhrady úroku z prodlení, neboť počátek prodlení i výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Žalovanému byla ke splnění této povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 500 Kč (odměna za dva úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení a podání žaloby, odměna za jeden úkon právní služby v poloviční výši – jednoduchá výzva k plnění) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.368 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.