9 C 394/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 1. 8. 2022 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.670,24 Kč s příslušenstvím. Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] (nyní [právnická osoba], dále jen„ banka“) jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 25. 5. 2006 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, na základě níž byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaná úvěr nesplácela a banka proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 30. 7. 2007. Žalovaná zůstatek úvěru nesplatila a je proto povinna hradit úrok z dlužné částky ve smluvní výši a také úrok z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 6. 2019 uzavřené mezi žalobcem a bankou. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 2.670,24 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k žalobě. Jelikož se účastníci ve stanovené lhůtě nevyjádřili, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože ve věci šlo rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů, jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“). <b>Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).</b> <b>Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> pokračování -3- sp. zn. 9 C 394/2022 <b>Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.</b> <b>Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</b> Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a následující obchodního zákoníku, který podléhá režimu tohoto zákona dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Žalovaná ve sjednané lhůtě nesplnila povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a z ustanovení § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaná porušila svůj smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatit poskytnutý úvěr a v důsledku toho se ocitla v prodlení, má žalobce (jako věřitel pohledávky za žalovanou na základě jejího řádného postoupení) právo na zaplacení dlužné částky a rovněž zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku ve vazbě na ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované stanovil ke splnění jejích povinností v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. běžnou třídenní lhůtu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 3.000 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 5.119 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě. pokračování -4- sp. zn. 9 C 394/2022