9 C 404/2021-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 31. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost zaplatit mu částku 6.100 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil žalobce tím, že jelikož žalovaná ve dnech 6. 1. 2021, 14. 1. 2021, 9. 2. 2021 a 26. 2. 2021 použila veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce a nevykázala se na výzvu kontrolního orgánu platnou jízdenkou, byla jí uložena kontrolním orgánem žalobce povinnost zaplatit výše uvedenou částku (4x 1.525 Kč). Žalovaná ji však doposud nezaplatila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud má v dané věci za zjištěné, a to ze zápisů o provedených přepravních kontrolách ze dnů 6. 1. 2021, 14. 1. 2021, 9. 2. 2021 a 26. 2. 2021, že se žalovaná při kontrolách provedených pracovníky žalobce ve vozech autobusových linek [číslo] (2x) a [číslo] ve voze tramvajové linky [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem. Žalovaná dlužné částky, které představují jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč (ve všech čtyřech případech) tak, jak vyplývá ze Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, do dnešního dne přes výzvu zástupce žalobce nezaplatila. Dle § 18a odst. 2 písm. c), odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění, je cestující povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, v platném znění, pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného včetně přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Podle § 37 odst. 6 tohoto zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1.500 Kč. Dle § 49 odst. 1 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční dopravu, v městské hromadné dopravě vyhlašuje smluvní přepravní podmínky dopravce. Podle článku 9 Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje je cestující bez platného jízdního dokladu povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1.500 Kč, pokud není přirážka cestujícím uhrazena na místě nebo do 5 dnů. V daném případě dospěl soud k závěru, že žalovaná opakovaně použila veřejný dopravní prostředek, jehož provozovatelem je žalobce, aniž by se na výzvu kontrolního orgánu žalobce prokázala platným jízdním dokladem, a že povinnost uloženou jí kontrolním orgánem žalobce zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému dosud nesplnila. Vzhledem k tomu, že žalované, jako cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, vznikla při kontrole pověřenou osobou žalobce dle ustanovení dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, resp. dle ustanovení § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, povinnost zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, bylo žalobě vyhověno co do jistiny představované nezaplaceným jízdným dle tarifu žalobce ve výši 4x 25 Kč a nezaplacenou přirážkou k jízdnému ve výši 4x 1.500 Kč, jejíž výše odpovídá článku 9 Smluvních přepravních podmínek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje a nepřesahuje částku uvedenou v § 18a odst. 3, resp. v § 37 odst. 6 citovaných zákonů. Žalovaná svoji povinnost dobrovolně nesplnila, nesplnila tedy řádně a včas svůj peněžitý dluh vůči žalobci, a proto v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku je pak žalobce v takovém případě oprávněn po žalované požadovat rovněž úrok z prodlení, a to od prvého dne prodlení žalované. Výše úroku z prodlení žalobcem požadovaná neodporuje ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Rovněž žalobcem uváděný počátek prodlení žalované odpovídá zjištěnému stavu věci. Žalované byla ke splnění těchto povinnosti dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. určena běžná třídenní lhůta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 600 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.489 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to v běžné třídenní lhůtě.