9 C 446/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným původně Okresnímu soudu v Benešově dne 14. 7. 2022 žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 29.107,84 Kč s příslušenstvím. pokračování - 2 - sp. zn. 9 C 446/2022 Žaloba je odůvodněna tím, že mezi [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 19. 8. 2009 uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 29.107,84 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku. Žalovaný úvěr nesplácel a [anonymizováno] proto zůstatek úvěru včetně příslušenství prohlásila za splatný ke dni 2. 3. 2020. Žalovaný zůstatek úvěru nesplatil a je proto povinen hradit úrok z prodlení z dlužné částky v zákonné výši. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 11. 2020 uzavřené mezi žalobcem a [anonymizováno]. Dlužná částka činí ke dni podání žaloby 29.107,84 Kč. Žalobce dále požaduje příslušenství uvedené ve výroku I. rozsudku. Účastníci řízení byli vyzváni, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil k žalobě. Jelikož se žalovaný ve stanovené lhůtě nevyjádřil, měl soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a protože žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil a ve věci šlo rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud jednání nenařizoval (§ 115a o.s.ř.). Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které jsou zcela v souladu se skutkovými tvrzeními žalobce, přičemž na tyto listiny soud v plném rozsahu odkazuje. V souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se právní poměry předmětného závazkového vztahu řídí i nadále ustanoveními zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obchodní zákoník“). <b>Podle § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).</b> <b>Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</b> <b>Podle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do 1 měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.</b> <b>Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského.</b> Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém pokračování -3- sp. zn. 9 C 446/2022 účtu, přičemž po právní stránce hodnotí soud tento závazkový vztah jako smlouvu o úvěru dle ustanovení § 497 a následující obchodního zákoníku, který podléhá režimu tohoto zákona dle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku. Po právní stránce hodnotí soud nárok žalobce jako důvodný. Žalovaný ve sjednané lhůtě nesplnil povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok, ačkoliv tato povinnost vyplývá ze smluvně převzatého závazku a z ustanovení § 497 a § 504 obchodního zákoníku. Protože žalovaný porušil svůj smluvní závazek ve sjednané lhůtě splatit poskytnutý úvěr a v důsledku toho se ocitl v prodlení, má žalobce (který se stal věřitelem pohledávky za žalovaným na základě jejího řádného postoupení) právo na zaplacení dlužné částky a rovněž zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému stanovil ke splnění jeho povinností v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. běžnou třídenní lhůtu. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.165 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 6.900 Kč (odměna za tři úkony právní služby v plné výši - převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a náhrady hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 10.603 Kč splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.