9 C 94/2022-14 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 14. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 4.071,68 Kč s příslušenstvím jako nájemné a smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil žalobce tím, že žalobce poskytl žalované hardwarové vybavení k pevnému internetu do zásuvky, a to na základě Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne 13. 3. 2019 (dále jen„ smlouva“) a předávacího protokolu. Ke dni 20. 11. 2020 bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalované ukončeno. Žalovaná žalobci neuhradila nájemné za pronájem hardwarového vybavení ve výši 71,68 Kč. Podle článku 6 Obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení, které byly součástí smlouvy, byla žalovaná povinna vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 30 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaná neučinila. Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč Ani tuto svoji povinnost žalovaná přes upomínku zástupce žalobce ze dne 22. 10. 2021 nesplnila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. a k projednání věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, respektive se v rámci lhůty stanovené jim ve výzvě doručené do vlastních rukou v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli výslovně upozorněni na to, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalované hardwarové vybavení k pevnému internetu do zásuvky, a to na základě smlouvy a předávacího protokolu (viz smlouva a předávací protokol). Ke dni 20. 11. 2020 bylo poskytování služeb elektronických komunikací žalované ukončeno (viz výpověď smlouvy). Žalovaná žalobci neuhradila nájemné za pronájem hardwarového vybavení ve výši 71,68 Kč (viz jednotlivá vyúčtování). Podle článku 6 Obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení, které byly součástí smlouvy, byla žalovaná povinna vrátit žalobci vypůjčené hardwarové vybavení, a to do 30 dnů od skončení smluvního vztahu, což žalovaná neučinila (viz Obchodní podmínky). Pro případ porušení povinnosti vrátit žalobci hardwarové vybavení se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 4.000 Kč (viz smlouva). Ani tuto svoji povinnost žalovaná přes upomínku zástupce žalobce ze dne 22. 10. 2021 nesplnila (viz upomínka včetně podacího archu). <b>Dle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</b> V daném případě dospěl soud k závěru, že žalobní návrh byl oprávněným a důvodným, proto mu vyhověl. Žalobce prokázal skutečnost, že je vlastníkem hardwarového vybavení k pevnému internetu do zásuvky. Žalovaná, které byla tato věc žalobcem na základě smlouvy předána k užívání, věc po ukončení smluvního vztahu žalobci přes jeho výzvy nevrátila. Protože se žalovaná ocitla v prodlení s vrácením věci, vznikl žalobci podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 4.000 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. Žalovaná dále žalobci neuhradila nájemné za pronájem hardwarového vybavení ve výši 71,68 Kč. V důsledku prodlení žalované s úhradou nájemného a se zaplacením smluvní pokuty vznikl žalobci nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, přičemž tento nárok vychází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalovaná svoji povinnost nesplnila do současné doby, byla jí stanovena rozhodnutím soudu a k jejímu splnění byla žalované stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. (výrok I.). Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.514 Kč, představující zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 400 Kč dle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, odměnu za dva úkony právní služby po 1.000 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby) a za jeden úkon právní služby po 500 Kč (jednoduchá výzva k plnění) dle § 7, § 8, § 9 odst. 1 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, tři paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. I v tomto případě byla ke splnění povinnosti žalované stanovena běžná třídenní lhůta (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.), platební místo k rukám advokáta jí bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.