10 C 150/2023-36 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se žalobou domáhal určení, že žalovaný je s účinností od [datum] vlastníkem vozidla [příjmení] [jméno] r.z. 5L19365, [příjmení] WF0GXXPSSGL08696 (dále jen„ předmětné vozidlo“) s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě prodal žalobce předmětné vozidlo žalovanému; zároveň mu předal i klíče, velký a malý technický průkaz a plnou moc na přepis vozidla, o který se měl žalovaný na základě smlouvy postarat. Tuto svou povinnost žalovaný nesplnil a jako vlastník vozidla je stále evidován žalobce, aniž by mohl s vozidlem jakkoli nakládat. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že tohoto dne prodal žalobce žalovanému předmětné vozidlo ve stavu, s nímž se žalovaný seznámil; žalovaný se zavázal nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel, k čemuž mu žalobce udělil plnou moc. 5. Z oznámení pojišťovny Direkt z [datum] bylo zjištěno, že žalobce požádal z důvodu změny vlastníka k [datum] o ukončení pojistné smlouvy. 6. Z emailu žalobce žalovaného ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného ke splnění povinnosti k přepisu vozidla dle smlouvy i dle zákona. 7. Z podnětu k přestupkovému řízení z [datum] bylo zjištěno, že žalobce z důvodu nepřehlášení předmětného vozidla žalovaným podal podnět k přestupkovému řízení. 8. Z usnesení Městského úřadu Nový Bor z [datum] bylo zjištěno, že bylo zastaveno řízení ve věci zápisu změny vlastníka předmětného vozidla, o nějž požádat žalobce, neboť žalovaný neposkytl potřebnou součinnost. 9. Shora uvedená dílčí skutková zjištění požaduje soud za skutkový závěr ve věci samé. 10. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb. se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 11. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 12. Podle § 1099 občanského zákoníku se vlastnické právo k věci určené jednotlivě převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem. 13. Soud posoudil věc dle citovaných ustanovení a dospěl k následujícím právním závěrům. 14. S ohledem na charakter žaloby se soud nejprve zabýval existencí naléhavého právního zájmu na určení neexistence vlastnictví žalobce. Shledal, že žalobce se bez tohoto určení nemůže domoci změny údajů v registru silničních motorových vozidel, přičemž za stávajícího stavu, v důsledku nesplnění zákonné i smluvní povinnosti žalovaným, mu hrozí nepřiměřené zásahy do právního postavení, když je stále evidován jako držitel vozidla, s nímž nemůže jakkoli disponovat. Soud proto dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení neexistence vlastnického práva žalobce je dán. 15. Na základě kupní smlouvy ze dne [datum] a současného předání automobilu žalovanému došlo k tomuto dni dle vůle účastníků řízení k převodu vlastnického práva k předmětnému automobilu na žalovaného. K tomuto dni přestal být žalobce vlastníkem předmětného automobilu, přičemž se tímto vlastníkem stal žalovaný. Soud proto soud žalobě ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 200 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky.