11 C 25/2023-11 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 11 792,45 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 24. 7. 2014 Smlouvu o zřízení a vedení balíčku MůjÚčet k účtu č. [bankovní účet], kterou se žalobkyně zavázala vést pro žalovaného běžný účet. Dne 24. 7. 2014 uzavřeli žalobkyně a žalovaný Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu č. [bankovní účet], povolený debet byl sjednán do výše 10 000 Kč. Žalovaný však neplnil řádně a včas své povinnosti vyplývající ze Smlouvy o povoleném debetu, žalobkyně tak odstoupila od Smlouvy o běžném účtu a účet byl ke dni 6. 9. 2021 zrušen. Nepovolený debet vzniklý na běžném účtu žalobkyně po zrušení tohoto účtu převedla na zvláštní úvěrový účet z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Ke dni 19. 10. 2022 činila pohledávka žalobkyně vyplývající ze Smlouvy o běžném účtu celkem částku 11 792,45 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto postupoval ve věci podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 4. Soud vycházel při dokazování z listin předložených žalobkyní, neboť žalovaný zůstal ve sporu pasivní. V posuzovaném případě soud zjistil ze Smlouvu o běžném účtu ze dne 24. 7. 2014, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout balíček„ MůjÚčet“, tj. zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet]. Dne 24. 7. 2014 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o povoleném debetu na předmětném běžném účtu, a to do výše 10 000 Kč po dobu 180 dnů. Z dopisu ze dne 16. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému odstoupení od Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Dopisem ze dne 6. 9. 2021 bylo žalovanému oznámeno zrušení bankovního účtu ke dni 6. 9. 2021 s tím, že dlužná částka činí 11 792, 45 Kč a že tato pohledávka byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu č. [bankovní účet]. Z periodického výpisu k účtu č. [bankovní účet] ze dne 3. 9. 2021 soud zjistil, že ke dni 2. 9. 2021 byl na tomto účtu záporný zůstatek ve výši 11 792,45 Kč. Dopisem ze dne 12. 9. 2022 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o povoleném debetu na běžném účtu žalované do výše 10 000 Kč, která je obsahově ujednáním o poskytnutí úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl povolením přečerpání finančních prostředků do záporné výše poskytnut úvěr, který měl zaplatit ve sjednané době při zaplacení sjednaného úroku a poplatků. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud tímto rozsudkem. Žalovaný se dostal s úhradou poskytnutého úvěru do prodlení, žalobkyni tak vzniklo právo po žalovaném vedle dlužné částky požadovat i zákonný úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.