11 C 339/2023-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 300 526,76 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] ze dne [datum] (Smlouva o úvěru č. HU00641357) obsahující ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 454 606 Kč. Žalovaný tento úvěr čerpal, byl mu vyplacen na jeho běžný účet v plné výši, čímž mu v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 502 Kč včetně 7,9% obchodního úroku p.a. (předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na [datum]). Tuto svoji povinnost žalovaný řádně nesplnil, zaplatil pouze splátky za měsíc únor 2019 až březen 2023. Žalobkyně proto dopisem ze dne [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu, který byl tvořen dlužnou jistinou ve výši 304 054,49 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 3 019,15 Kč, přičemž jejich výše byla stanovena ke dni [datum]. Zesplatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni [datum]. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní. 3. Soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a rozhodl o žalobě bez nařízení jednání. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí jsou mimo jiné obchodní podmínky a ceník žalobkyně, soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena rámcová smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby - vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Z jejího Dodatku [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci sjednali poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 454 606 Kč (smlouva o úvěru číslo HU00641357). Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 454 606 Kč, dne [datum] byl vyplacen na běžný účet žalovaného (viz výpis z běžného účtu ze dne [datum] za období [datum] - [datum]). Žalovaný se zavázal tyto poskytnuté peněžní prostředky splácet měsíčními splátkami vždy 18. den v každém měsíci ve výši 5 502 Kč včetně obchodního úroku ve výši 7,9 % ročně. 5. Z přehledu plateb úvěru se podává, že žalovaný zaplatil v plné výši pouze splátky za měsíc únor 2019 až březen 2023, za měsíc duben 2023 bylo ze strany žalovaného uhrazeno toliko 4 717,30 Kč. 6. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu v té době ve výši 307 073,64 Kč nejpozději do [datum] pod pohrůžkou podání žaloby u soudu. 7. Soud vzal za prokázanou i skutečnost tvrzenou žalobkyní ve prospěch žalovaného, že po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne [datum] částku ve výši 784,70 Kč a ve výši 4 515,30 Kč. 8. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 454 606 Kč, který měl vrátit ve sjednaných splátkách po 5 502 Kč měsíčně. Jelikož žalovaný veškeré poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, úvěr splatil jen částečně, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Dále soud přiznal žalobkyni sjednaný smluvní úrok dle § 2395 o. z. Konečně žalobkyně po právo požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené (po uplynutí dodatečné lhůty poskytnuté v zesplatňujícím dopise), soud proto žalobě i v této části vyhověl. 12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu požadovaných účelně vynaložených nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku ve výši 12 022 Kč. 13. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.