12 C 268/2023-21 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dlužného nájemného za bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v k. ú. [část obce], [územní celek], kterou žalobce jako pronajímatel pronajal žalované jako nájemkyni smlouvou o nájmu ze dne 1. 2. 2020. Žalovaná neuhradila sjednané nájemné ve výši 12.500 Kč měsíčně za měsíc květen až srpen 2020 včetně ve výši 50.000 Kč. Žalovaná tento svůj dluh písemně uznala co do důvodu a výše v listině ze dne 2. 9. 2020 a zavázala se jej zaplatit do 31. 12. 2020. Dluh však ani přes upomínku ze dne 10. 8. 2023 nezaplatila. 2. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z listiny nazvané uznání dluhu, sepsané dne 2. 9. 2020, podepsané žalobcem a žalovanou, u obou byl podpis úředně ověřen, soud zjistil, že žalovaná uznala svůj závazek zaplatit žalobci dlužné nájemné za pronajatou bytovou jednotku za shora uvedené období v částce 50.000 Kč, a to do 31. 12. 2020. 5. Z dopisu zástupce žalobce ze dne 10. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. 6. Vzhledem k tomu, že si jednotlivá dílčí skutková zjištění vzájemně neodporují, poukazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8. Podle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trval. 9. Soud uzavřel, že žalovaná v listině sepsané a podepsané žalovanou dne 2. 9. 2020 projevila svoji vůli směřující k uznání závazku co do důvodu i výše a zavázala se zaplatit žalobci dlužné nájemné ve výši 50.000 Kč do 31. 12. 2020, což dosud ani po předžalobní výzvě nesplnila. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citované zákonné ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku včetně zákonného úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. odvislého od data splatnosti dluhu obsaženého v uznání dluhu. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12.966,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50.000 Kč sestávající z částky 3.100 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1.550 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8.650 Kč ve výši 1.816,50 Kč.