13 C 287/2023-15 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 60 300 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněných povinností vyplývajících žalované ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] mezi účastníky dne 20.12.2022. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě listinných důkazů, a to smlouvy o podnikatelském úvěru, potvrzení o provedené platbě, předžalobní upomínky, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Dne 20.12.2022 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 34.000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 23 800 Kč v 5 splátkách po 11 560 Kč do 27.2.2023. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátky byla sjednána v čl. VIII. smluvní pokuta ve výši 500 Kč a pro případ prodlení s úhradou úvěru smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně. V čl. IX bylo sjednáno oprávnění právního žalobkyně úvěr zesplatnit. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně vyčíslila dluh žalované k datu podání žaloby částkou 34.000 Kč na jistině, částkou 23 800 Kč na poplatku za čerpání úvěru a částkou 2.500 Kč na smluvní pokutě s úhradou pěti splátek. Předžalobní upomínkou ze dne 27.4.2023 byla žalovaná upomínána o úhradu dluhu. 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: 6. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 8. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru podle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Žalobkyně své povinnosti vyplývající ze smlouvy splnila, finanční prostředky žalované poskytla, žalovaná však svému závazku úvěr řádně splácet nedostála a žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyni tak vůči žalované vzniklo právo na vrácení celého nesplaceného úvěru včetně sjednaného poplatku, tak i právo na zaplacení sjednané smluvní pokuty dle ust. § 2048 občanského zákoníku. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně úroku z prodlení dle ust. § 1970 občanského zákoníku od data následujícího po datu splatnosti úvěru, kdy neshledal existenci žádného důvodu pro neplatnost předmětné smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o úvěru, je vztahem mezi podnikateli, soud ve věci neaplikoval ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku (nejedná se o spotřebitelskou smlouvu), ustanovení zákona [číslo] (nejedná se o spotřebitelský úvěr). 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 351 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 412 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 60 300 Kč sestávající z částky 3 540 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 540 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 a. t. a z částky 3 540 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.