13 C 315/2022-37 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se žalobou s 31. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částku 15.641,73 Kč s příslušenstvím, skutkově uváděje, jak uvedeno v žalobě. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 13. 1. 2023. Na základě listinných důkazů uvedených v žalobě soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně i žalovaný jsou podnikateli zapsanými v obchodním a živnostenském rejstříku. Dle smlouvy o nájmu movité věci z 30. 1. 2017, ve znění dodatku z 1. 4. 2018, byl sjednán nájem movité věci ve smlouvě specifikované, dle protokolu o předání a převzetí předmětu leasingu, žalovaný dne 1. 4. 2018 převzal vozidlo v protokolu specifikované. Fakturou z 1. 2. 2019 bylo žalovanému vyúčtováno nájemné za období únor 2019 částkou 4.502,80 Kč, které zůstalo neuhrazeno ve výši 3.217,80 Kč. Předžalobní výzvou z 1.4.2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužného nájemného, nákladů spojených uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, tak i smluvní pokuty ve výši 7.433,12 Kč. V souladu s ust. § 2201 občanského zákoníku, ust. § 2048 občanského zákoníku, na základě skutkového stavu, jak uvedeno shora, shledal soud žalobou uplatněné nároky včetně příslušenství důvodnými, neboť mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah, jehož právním důvodem vzniku byla předmětná smlouva o nájmu movité věci, žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, tj. předala žalovanému předmět nájmu, žalovaný porušil smluvní povinnost, kdy cena nájmu vyúčtovaná předmětnou fakturou zůstala neuhrazena, jak uvedeno ve skutkových zjištěních. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení vyúčtované ceny nájmu vozidla. Důvodným soud shledal nárok na zaplacení smluvní pokuty, neboť ta byla sjednána v článku 9.2 všeobecných smluvních podmínek, které byly součástí předmětné smlouvy, a to ve výši 0,3 % za každý započatý den prodlení s úhradou účtované částky, tj. žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu za období od 22. 2. 2019 do 31.8.2022 ve výši 12.423,93 Kč. Výši úroků z prodlení soud stanovil v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle § 1970 občasného zákoníku za období prodlení žalovaného s úhradou závazku k zaplacení nájemného, k zaplacení části splatné smluvní pokuty, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Důvodným soud shledal nárok na uplatnění nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 2.400 Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku rozhodnutí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142, 142a o.s.ř., tj. žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšnou přiznány náklady řízení se stávající ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení, tj. odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis a podání žaloby, předžalobní výzva) po 1.700 Kč dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 téže vyhlášky, jakož i DPH se k tomuto vztahující.