14 C 148/2023-13 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 11.697 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě vedeném pod č. EAN OPM: [číslo] na adrese [adresa]. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 4. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně, a to Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, fakturu [číslo] předžalobní výzvu a na základě předložených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: 5. Žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa č. EAN OPM: [číslo] na adrese [adresa], co původní dodavatel žalovaného ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Za období od 14. 10. 2021 do 28. 11. 2021 vystavila žalobkyně dne 31. 12. 2021 žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky [číslo] na částku 16.719,19 Kč s datem splatnosti do 31. 1. 2022, žalovaný však vyúčtovanou částku žalobkyni neuhradil, resp. žalobkyni uhradil dne 16. 5. 2022 částku 1.671 Kč, dne 18. 3. 2022 částku 1.671 Kč a dne 2. 3. 2022 částku 1.680,19 Kč. Zůstatek dluhu ve výši 11.697 Kč žalovaný žalobkyni neuhradil, ač byl o úhradu upomínán v rámci předžalobní výzvy ze dne 4. 1. 2023. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle 12a odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, ve znění pozdějších předpisů povinnost dodavatele poslední instance má uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu, jehož zařízení je připojeno k přenosové nebo k přepravní soustavě a k jehož distribuční soustavě je připojeno nejméně 90 000 odběrných míst zákazníků, držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem, který je nebo byl součástí téhož vertikálně integrovaného podnikatele nebo vertikálně integrovaného plynárenského podnikatele, jako je držitel licence na distribuci elektřiny nebo na distribuci plynu ve vymezeném území, kde se nachází odběrné místo. Je-li takových držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem více, může zajišťovat každý z těchto obchodníků s elektřinou nebo obchodníků s plynem dodávku elektřiny nebo plynu v jimi dohodnutém rozsahu. Informaci o tom, v jakém rozsahu zajišťuje dodávku elektřiny nebo plynu, obchodník s elektřinou nebo obchodník s plynem zveřejňuje na svých internetových stránkách a poskytuje ji Energetickému regulačnímu úřadu bezodkladně. Pokud nedojde mezi obchodníky s elektřinou nebo obchodníky s plynem k dohodě, má pro kalendářní rok povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území držitele licence na distribuci elektřiny nebo plynu ten z držitelů licence na obchod s elektřinou nebo obchod s plynem podle věty první, který k 1. lednu kalendářního roku uvnitř vymezeného území dodává elektřinu nebo plyn do největšího množství odběrných míst spotřebitelů. Energetický regulační úřad zveřejňuje na svých internetových stránkách informaci o tom, který držitel licence na obchod s elektřinou nebo na obchod s plynem má povinnost dodavatele poslední instance uvnitř vymezeného území jednotlivých provozovatelů distribučních soustav. Podle odst. 2 dodavatel poslední instance je povinen dodávat elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel a) pozbyl oprávnění nebo možnost dodávat elektřinu nebo plyn, b) nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo nepřenesl odpovědnost za odchylku na jiný subjekt zúčtování, nebo c) nemá zajištěnu související službu 1. v elektroenergetice v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, nebo 2. v plynárenství v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. 7. Podle § 12 b odst. 1 energetického zákona dodavatel poslední instance je povinen zveřejnit na svých internetových stránkách podmínky dodávky elektřiny nebo plynu nebo odběru elektřiny nebo plynu od výrobce. Energetický regulační úřad rozhodne o uložení povinnosti změny podmínek podle věty první, jestliže podmínky stanovené dodavatelem poslední instance zakládají značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch zákazníka nebo výrobce. Podle odst. 2 zákazník a provozovatel distribuční soustavy jsou povinni hradit dodavateli poslední instance platbu za dodanou elektřinu nebo plyn, včetně záloh na dodávku elektřiny nebo plynu stanovených dodavatelem poslední instance, a dodržovat ostatní podmínky dodávky elektřiny nebo plynu stanovené dodavatelem poslední instance. Četnost zálohové platby pro zákazníka v postavení spotřebitele je měsíční a splatnost zálohové platby činí nejméně 14 kalendářních dní. 8. Podle § 12c odst. 1 energetického zákona povinnosti dodavatele poslední instance vznikají dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa nebo výrobny zákazníka podle § 12a odst. 2 nebo výrobce podle § 12a odst. 3 nebo místa určeného pro krytí ztrát provozovatele distribuční soustavy. Podle odst. 4 dodavatel poslední instance je povinen oznámit dotčenému zákazníkovi termín zahájení dodávky, výši ceny a ostatní podmínky dodávky. Věta první se obdobně použije při zahájení odběru od výrobce. Zahájení dodávky nebo odběru je dodavatel poslední instance povinen oznámit také provozovateli distribuční soustavy. Podle odst. 5 okamžikem zahájení dodávky elektřiny nebo plynu, nebo odběru elektřiny dodavatelem poslední instance dochází k zániku závazků založených smlouvami sjednanými mezi zákazníkem nebo výrobcem a původním dodavatelem nebo obchodníkem, jejichž předmětem byla dodávka elektřiny nebo plynu. Tím nejsou dotčena práva a povinnosti plynoucí z plnění nebo porušení z tohoto 9. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako dodavatel poslední instance dodávala žalovanému ve smyslu ust. § 12a až 12 c energetického zákona elektřinu a že žalovaný nesplnil svoji povinnost uhradit žalobkyni vyfakturovanou cenu za dodávku elektřiny. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedené faktury. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.697 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.