15 C 5/2023-23 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 18.511,94 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 17. 9. 1984 smlouvu o běžném účtu [číslo] kterou se původní věřitel ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) zavázal vést pro žalovaného běžný účet. Dne 7. 12. 2012 pak původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které, byl žalovanému poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr, a to do sjednaného limitu 15.000 Kč. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 10. 2021 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 18.511,94 Kč. 2. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil tak, že funkci opatrovníka vykonává krátce a stav povinného je velice vážný 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Ze Smlouvy o běžném účtu [číslo] ze dne 17. 9. 1984 soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele jakožto bankovního ústavu vést pro žalovaného běžný účet. Smlouvou ze dne 7. 12. 2012 o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu byl dále sjednán povolený limit přečerpání prostředků na účtu do výše 15.000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvoří obchodní podmínky původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Ze sazebníku původního věřitele se podává, jaké poplatky byly spojené s vedením účtu a jak je úročen debetní zůstatek na běžném, popřípadě úvěrovém účtu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného se podává, jakým způsobem se žalovaný dostal do nepovoleného debetního zůstatku. Z dopisu banky adresovaného žalovanému soud zjistil, že z důvodu prodlení s úhradou nepovoleného debetního zůstatku ke dni 1. 10. 2021 byla pohledávka převedena na evidenční účet debetního zůstatku. K tomuto dni činila dlužná částka 18.511,94 Kč. Z dopisu původního věřitele žalovanému ze dne 1. 10. 2021 soud zjistil, že jeho obsahem je odstoupení od shora specifikované úvěrové smlouvy a dále pak výzva žalovanému k úhradě dlužných částek v celkové výši 19.762,09 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že původní věřitel jejím prostřednictvím postoupil pohledávku vyplývající z uvedené úvěrové smlouvy v celé výši včetně veškerého příslušenství žalobkyni. 5. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví psychiatrie bylo zjištěno, že žalovaný není schopen právně jednat v žádném ohledu, není schopen adekvátně hájit svá práva a své zájmy, není schopen si plnit své závazky, racionálně nakládat s žádnou finanční částkou. Neví, co si objednal, co zaplatil, nezvládá počítat. Není schopen spravovat své jmění, adekvátně chápat smysl a dopady uzavření jakékoliv smlouvy, a to v důsledku duševní poruchy – posttraumatický organický psychosyndrom, který u žalovaného vznikl na základě kraniotraumatu v roce 2015. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 14. 9. 2022 č. j. [číslo jednací], že jím byl žalovaný omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let tak, že není způsobilý nakládat s majetkem, s finančními prostředky, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající právní vztahy, není schopen darovat a přijímat dar, pořizovat pro případ smrti, rozhodovat o svém zdravotním stavu a o zásahu do své tělesné a duševní integrity, není schopen udělovat souhlas s hospitalizací, uzavírat smlouvy o poskytování sociálních služeb a podávat žádosti o přiznání dávek státní sociální podpory, vyřizovat doklady, pochopit význam a důsledek osvojení dítěte, udělovat souhlas s osvojením a osvojovat. Dále není schopen pochopit význam a důsledky dědictví, rodinného práva, uzavírat manželství či registrované partnerství, není schopen volit a být volen, není schopen samostatně jednat se soudními, správními a jinými orgány, není schopen soustavné výdělečné činnosti. 6. Vzhledem k tomu, že si dílčí skutková zjištění učiněná z provedených důkazů vzájemně neodporují, odkazuje na ně soud jako na skutkový závěr ve věci. 7. Soud s odkazem na ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věc posuzoval dle obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. účinného do 31. 12. 2013. 8. Podle ustanovení § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku se částí třetí obchodního zákoníku řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy ze smlouvy o běžném účtu. 9. Podle ustanovení § 708 odst. 1 obchodního zákoníku smlouvou o běžném účtu se zavazuje banka zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, přijímat na zřízený účet vklady a platby a uskutečňovat z něho výplaty a platby. 10. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o běžném účtu ve smyslu § 708 odst. 1 obch. z, přičemž dne 7. 12. 2012 pak původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které, byl žalovanému poskytnut na běžném účtu kontokorentní úvěr, a to do sjednaného limitu 15.000 Kč v souladu s § 497 obch.z. Žalovaný však přečerpal peněžní prostředky na účtu a vznikl nepovolený debetní zůstatek. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán a žádal zaplacení celé dlužné částky včetně sjednaných úroků a poplatků. Protože pohledávka byla postoupena v souladu s § 524 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá aktivní legitimaci k vedení sporu. Soud tedy považuje nárok žalobkyně co do základu za oprávněný, neboť v době, kdy žalovaný smlouvu o úvěru s právním předchůdcem žalobkyně uzavíral (tj. 7. 12. 2012), byl zdravý a plně způsobilý k právním úkonům. Soud tedy žalobě co do jistiny dluhu vyhověl. Zbylé nároky však žalobkyni nepřiznal, když dospěl k závěru, že s ohledem na zdravotní stav žalovaného, jsou v rozporu s dobrými mravy. Jak již bylo zjištěno ze shora citovaného spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], v roce 2015 žalovaný utrpěl kraniotrauma, v důsledku něhož se u žalovaného rozvinula duševní porucha – posttraumatický organický psychosyndrom. Toto duševní onemocnění vedlo k omezení svéprávnosti žalovaného, vymezenému v rozsudku ze dne 14. 9. 2022 č. j. [číslo jednací] a výše podrobně popsaného. K odstoupení od uvěrové smlouvy a zesplatnění úvěru však původní věřitel přistoupil až dopisem ze dne 1. 10. 2021, tedy 6 let poté, co se u žalovaného duševní porucha rozvinula. Soud tak má za to, že s ohledem na svůj zdravotní stav žalovaný nebyl schopen pochopit důsledky nesplácení úvěru ani případné výzvy právního předchůdce k úhradě dlužných částek. Z uvedených důvodů proto soud žalobkyni příslušenství pohledávky, tedy obchodní úrok a zákonný úrok z prodlení, nepřiznal. V souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. soud umožnil žalovanému dlužnou částku splácet, a to 500 Kč měsíčně, tak, aby nebyly ohroženy nutné náklady žalovaného. 12. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z ust. § 150 o. s. ř., když jak bylo výše uvedeno, zdravotní stav žalovaného lze, dle soudu, považovat za důvody zvláštního zřetele hodné, které odůvodňují náhradu nákladů žalobkyni nepřiznat.