16 C 66/2023-10 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 35 000 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky dne 24. 8. 2018. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 24. 8. 2018 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 35 000 Kč s tím, že žalovanému byla částka předána v hotovosti při podpisu smlouvy a splatná byla nejpozději do 31. 12. 2018. Pro případ prodlení žalovaného byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně za každý započatý den prodlení z celkové částky, od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil, a proto byl žalobcem vyzván předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2023, odevzdanou k poštovní přepravě dne 18. 7. 2023, k dobrovolné úhradě dluhu ve výši 35 000 Kč sestávajícího z dlužné jistiny spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 0,5% denně ode dne 1. 1. 2019 do zaplacení, a to do 30. 7. 2020 Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 občanského zákoníku, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný, který se zavázal tyto finanční prostředky vrátit do 31. 12. 2018, svou povinnost nesplnil. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 7. Žalovanou částku sleduje též dle ust. § 1970 občanského zákoníku povinnost k úhradě úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na uplatnění práva žalobkyní v dopise ze dne 17. 7. 2023. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 051,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky 7 150 Kč ve výši 1 501,50 Kč.