18 C 83/2022-96 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 72 400 Kč s příslušenstvím z titulu dlužných plateb za nájem bytové jednotky [číslo] na adrese [adresa žalobkyně a žalovaného], dle nájemní smlouvy ze dne 17. 5. 2018, uzavřené mezi účastníky. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se k podanému návrhu nevyjádřila, skutková tvrzení uváděná žalobkyní, nerozporovala. Z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, byl zjištěn následující skutkový stav: Dle výše uvedené nájemní smlouvy byl nájem uzavřen na dobu neurčitou, nájemné bylo sjednáno ve výši 7 500 Kč měsíčně se splatností do 5. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná dluží nájemné za měsíce 7/2018, 1-2/2019, 3, 4, 5, 9, 11, 12/2020, 1, 2, 11, 12/2021, částečně dluží za měsíce 3, 9, 10/2021, kdy uhradila 5000 Kč namísto 7 500 Kč. V měsících 10, 11, 12/2020 bylo nájemné sníženo na 5 000 Kč měsíčně a žalovaná uhradila: 8/ 2018 15 000 Kč, 9/ 2018 7 600 Kč, 12/2018 15 000, 5/2018 15 000 a 10/ 2018 7500 Kč. Na nedoplatky žalované byly započítány přeplatky v celkové výši 25 100 Kč a rozdíl činí žalovanou částku. Dopisem ze dne 17. 12. 2021 dala žalobkyně žalované výpověď z nájmu a vyzval ji k úhradě dluhu na nájemném. Žalovaná nikterak nereagovala a dluh neuhradila. Podle ustanovení § 2213 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. Podle ustanovení § 2217 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nájemné se platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila dlužné částky v dohodnutých lhůtách, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i právo na zaplacení úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 074,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 620 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 400 Kč sestávající z částky 4 020 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 640 Kč ve výši 1 814,40 Kč.