19 C 131/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 55.378,75 Kč s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o kontokorentním úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) žalovanému poskytl úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu 50.000 Kč. Žalovaný prostřednictvím výběrů v hotovosti a bezhotovostními platbami čerpal celkem úvěr ve výši 55.378,75 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 55.378,75 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 18,9 z částky 55.378,75 Kč. 2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, provedl soud k důkazu pouze listiny předložené žalobkyní, a to smlouvu o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, poštovní archy, smlouvu o kontokorentním účtu, potvrzení o poskytnutí finančních prostředků, sazebník poplatků, upomínkou k úhradě, poslední výzvou a výpovědí smlouvy o účtu, ceník poplatků, výpis z účtu a předžalobní výzvu. Na základě těchto listin má za prokázaná veškerá tvrzení uvedená v žalobě, tedy, že žalobkyně se žalovaným uzavřeli Smlouvu o kontokorentním úvěru č. [bankovní účet], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) žalovanému poskytl úvěr na sporožirovém účtu až do sjednaného limitu 50.000 Kč. Žalovaný prostřednictvím výběrů v hotovosti a bezhotovostními platbami čerpal celkem úvěr ve výši 55.378,75 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 1. 4. 2023 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 55.378,75 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 18,9 z částky 55.378,75 Kč 5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 55.378,75 Kč. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. 8. Žalobkyně požaduje po žalovaném placení smluvního úroku z prodlení ve výši 18,9 % ročně z částky 55.378,75 Kč, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené. Funkcí smluvního úroku z prodlení, obdobně jako u smluvní pokuty, je funkce preventivní, uhrazovací a sankční. Přiměřenost smluvního úroku z prodlení soud poměřoval okolnostmi, za kterých byla smlouva uzavřena, přičemž žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v malé výši. Sjednaná výše smluvního úroku z prodlení není podle názoru soudu nepřiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 438/2005), a proto žalobě v této části vyhověl. 9. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15.429,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.216 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 55.378,75 Kč sestávající z částky 3.340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3.340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 3.340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10.920 Kč ve výši 2.293,20 Kč.