19 C 175/2023-12 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr plynu v odběrném místě nacházejícím se pod adresou: [adresa žalované]. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně. Smlouvou ze dne 27. 4. 2006 označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky plynu, jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně, má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat plyn do výše uvedeného odběrného místa spolu s dalšími službami a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu plynu a související služby. Žalobkyně žalované vyfakturovala nedoplatek na shora uvedených platbách. Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 3.302,65 Kč za dodávky plynu, a to se splatností do 25. 10. 2022 a Z faktury [číslo] soud zjistil, že jejím prostřednictvím byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 8.496,21 Kč za dodávky plynu, a to se splatností do 6. 2. 2023. Žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Nejprve se soud zabýval tím, podle jaké právní úpravy bude právní poměr založený shora uvedenou smlouvou posuzován. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena dne 27. 4. 2006, je třeba s ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) aplikovat na tento právní vztah úpravu účinnou v době uzavření smlouvy, tedy ustanovení občanského zákoníku. Podle ustanovení § 72 zákona č. 458/2000 Sb. se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet alespoň jednu ze služeb přepravy plynu, distribuce plynu nebo uskladnění plynu a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za přepravu plynu nebo distribuci plynu cenu uplatněnou v souladu s cenovou regulací. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o sdružených dodávkách plynu ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně uhradit vyfakturovanou cenu dodávky plynu a s tím spojených služeb, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodaný plyn a s tím spojené služby právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených faktur. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Podle § 3 zákona č. 351/2013 Sb. jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7.624,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11.498,86 Kč sestávající z částky 1.580 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1.580 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1.580 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.640 Kč ve výši 1.184,40 Kč.