9 C 2/2021-115 — Okresní soud v Karlových Varech

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 250.695 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné za pronájem 15 návěsů, a to za měsíce leden až březen 2019 ve výši po 83.565 Kč měsíčně, které žalovaný přes výzvu zástupce žalobce dosud neuhradil. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 24. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 250.695 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné za pronájem 15 návěsů, a to za měsíce červenec až září 2019 ve výši po 83.565 Kč měsíčně, které žalovaný přes výzvu zástupce žalobce dosud neuhradil. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 30. 11. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 167.130 Kč s příslušenstvím, představující dlužné nájemné za pronájem 15 návěsů, a to za měsíce leden a únor 2020 ve výši po 83.565 Kč měsíčně, které žalovaný přes výzvu zástupce žalobce dosud neuhradil. Tyto tři žaloby byly soudem postupně spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí. Jediná obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že dne 20. 2. 2020 dlužné nájemné uznal co do důvodu i výše, avšak dohodl se se žalobcem na úhradě dluhu do 31. 12. 2022. Soud v dané věci nařídil jednání, k němuž se žalovaný s omluvou nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Žalobce při jednání uvedl, že žalovaný dosud neuhradil žalobci ničeho. Při jednání soud provedl listinné důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí a učinil z nich následující skutkové a právní závěry. Soud má v dané věci za zjištěné, že žalobce žalovanému přinejmenším v měsících lednu až březnu 2019, červenci až září 2019 a lednu a únoru 2020 pronajal 15 návěsů (jde o tvrzení žalobce, které žalovaný nikdy nezpochybnil a je zřejmé i z dohody o uznání dluhu ze dne 20. 2. 2020). Žalovaný řádně neplnil své povinnosti, když neplatil nájemné za pronájem návěsů, a to za shora uvedených osm měsíců ve výši po 83.565 Kč měsíčně (viz vystavené faktury). Dohodou o uznání dluhu ze dne 20. 2. 2020 žalovaný dlužné nájemné uznal co do důvodu i výše a dohodl se se žalobcem na úhradě dluhu do 31. 12. 2022 (viz dohoda), žalobce však namítá, že za něj uzavřela dohodu osoba, která k tomu nebyla oprávněna. Dlužnou částku v celkové výši 668.520 Kč žalovaný neuhradil ani po výzvě zástupce žalobce (viz výzva ze dne 26. 10. 2020). Byť soud provedl i další důkazy, zejména k průběhu trestního řízení, kvůli němuž bylo toto řízení přerušeno, nepokládá skutková zjištění z nich plynoucí pro projednávanou věc za natolik stěžejní, aby bylo nutné je blíže popisovat. Podle § 2201 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, proto jí v celém rozsahu vyhověl. Žalobce coby pronajímatel má vůči žalovanému jako nájemci nárok na úhradu vyúčtovaného smluvního nájemného za pronájem 15 návěsů v měsících lednu až březnu 2019, červenci až září 2019 a lednu a únoru 2020. Tuto skutečnost ostatně žalovaný nikterak nerozporoval, když jeho obrana spočívala pouze v odkazu na dohodu účastníků o změně splatnosti dluhu žalovaného ke dni 31. 12. 2022, která byla součástí dohody o uznání dluhu žalovaným. Aniž by soud zaujal stanovisko k tomu, zda dohoda byla platně uzavřena, tak vzhledem k tomu, že žalovaný nerozporoval ani tvrzení žalobce o tom, že ke dni 31. 12. 2022 a ani později nebyla žalovaným na předmětný nárok uhrazena jakákoliv částka, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, neboť o existenci dluhu žalovaného není pochyb. Jelikož žalovaný svoji smluvní povinnost placení nájemného nesplnil, byla mu uložena rozhodnutím soudu, včetně žalobcem požadovaného příslušenství v podobě úroku z prodlení, neboť tento nárok je zcela v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Soud přiznal žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení plynoucí vždy ode dne následujícího po dni splatnosti každé z předmětných faktur, když to, zda byla splatnost dluhu odložena až ke dni 31. 12. 2022, zůstalo spornou skutečností. Žalovanému byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávek ve výši 9.600 Kč (8x1. 200 Kč), a to podle ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. Ke splnění povinnosti byla žalovanému stanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku postupem dle ustanovení § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, přísluší mu tedy plná náhrada nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 26.742 Kč, odměny za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7, § 8 a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, v celkové výši 167.120 Kč (odměna za jedenáct úkonů právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 250.695 Kč – 2x převzetí zastoupení, 2x kvalifikovaná výzva k plnění, 2x podání žaloby, vyjádření ze dne 28. 1. 2021, vyjádření ze dne 16. 3. 2021, vyjádření ze dne 13. 5. 2021, účast zástupce žalobce při soudním jednání dne 23. 8. 2021 a vyjádření ze dne 3. 1. 2023, odměna za tři úkony právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 167.130 Kč – převzetí zastoupení, kvalifikovaná výzva k plnění a podání žaloby, odměna za tři úkony právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 417.825 Kč – vyjádření ze dne 16. 3. 2021, vyjádření ze dne 13. 5. 2021 a vyjádření ze dne 3. 1. 2023 a odměna za jeden úkon právní služby v plné výši z tarifní hodnoty 668.520 Kč – účast zástupce žalobce při soudním jednání dne 12. 4. 2023), náhrady hotových výdajů advokáta za celkem 18 úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění a 21 % DPH z odměny a náhrady, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 235.491,20 Kč, splatná dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám zástupce žalobce, a to rovněž v běžné třídenní lhůtě.